34 C 100/2021-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 1. 6. 2020, doplněnou o podání ze dne 24. 6. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 325 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 655 Kč s úrokovou sazbou 27 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 737 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 6 450 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 494,13 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 1 830,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 225,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 383,41 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 4 494,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 494,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dne 20. 1. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce se z jednání omluvil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasil). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 13. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za celkové náklady ve výši 12 842 Kč sestávající z úroku ve výši 2 655 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 3 737 Kč a hotovostního inkasního poplatku ve výši 6 450 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný žije v nájemním bytě s manželem a 1 dítětem. Žalovaný pobírá mzdu ve výši 13 860 Kč, manžel pobírá mzdu 15 100 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného (resp. domácnosti) tvoří náklady na bydlení (nájemné) ve výši 18 600 Kč, náklady na telefon ve výši 300 Kč a další výdaje na domácnost ve výši 9 000 Kč. Jako použitelný měsíční příjem byla právním předchůdcem žalobce označena částka 1 060 Kč. 7. Z přehledu plateb se podává, že dluh žalovaného na jistině ke dni 20. 1. 2020 činil 4 494,13 Kč a dluh na souhrnném poplatku 1 830,87 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 20. 1. 2020. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 12. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 13. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 19. V posuzované věc žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, doložil k němu doklady a prohlásil, že všechny údaje jsou pravdivé, nicméně z předložené zákaznické karty je zřejmé, že žalovaný neosvědčil svou schopnost splácet úvěr, resp. pokud právní předchůdce žalobce po posouzení poskytl žalovanému zápůjčku, nepostupoval s odbornou péčí. Žalovaný své pravidelné příjmy vyčíslil v celkové výši 28 960 Kč (mzda žalovaného 13 860 Kč, mzda manžela 15 100 Kč), výdaje pak vyčíslil na částku 27 900 Kč. Příjmy žalovaného po odečtení výdajů dosahují částky 1 060 Kč. Za této situace je zcela nemožné dospět k závěru o schopnosti žalovaného splácet týdně 165 Kč, tj. 1 860 Kč měsíčně. 20. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl, aniž by skutečně posoudil, zda měsíční částka, se kterou žalovaný může volně disponovat, postačuje na úhradu měsíční splátky. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta bez toho, že dojde ke skutečnému posouzení schopnosti žalovaného splácet nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. 21. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spojeno s absolutní neplatností (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 4 494,13 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 23. Ve zbytku nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 830,87 Kč, úroku ve výši ve výši 3 225,66 Kč a úroku ve výši 27 % ročně z částky 4 494,13 Kč od 21.1.2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o poplatku a smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. 24. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobce i žalovaného je