34 C 102/2020-65 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 27. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané splátky a vůči původnímu věřiteli mu vznikl dluh ve výši, který je předmětem této žaloby. S účinností ke dni 12. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem postupitelem a žalobcem jako postupníkem. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 29. 1.0. 2020, doručeným soudu dne 3. 11. 2020, v tom smyslu, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalobního nároku, když uvedl, že od zesplatnění půjčky uplynuly 3 roky, dle zákona je tak půjčka promlčená i s případnými nedoplatky. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2016, obchodních podmínek Smlouvy o úvěru a výpisu z bankovního účtu původního věřitele soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel poskytla dne 14. 6. 2016 žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, dne 21. 6. 2016 pak došlo k navýšení poskytnuté částky jistiny na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 24 488 Kč jednorázovou platbou do 14. 7. 2016. Tuto povinnost však žalovaný řádně a včas nesplnil, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Ve smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že v případě nezaplacení poskytnuté částky, je žalovaný dle smlouvy o úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z nezaplacené částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 soud zjistil, že s účinností ke dni 12. 12. 2019 společnost [právnická osoba], jako původní věřitel, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 7. 1. 2020. Žalovaný byl ze strany původního věřitele na dluh upozorněn a byl vyzván k jeho zaplacení upomínkou ze dne 28. 7. 2016, 14. 8. 2016 a 27. 8. 2016. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 pak byl žalovaný ze strany právního zástupce žalobce opětovně vyzván k úhradě dluhu. 5. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“). Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 8. V posuzované věci však žalobce přes přímý dotaz soudu neuvedl (tím spíše nedoložil), že by původní věřitel jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. že sám aktivně zjišťoval osobní a finanční situaci žalované. 9. Žalobce sice uvedl, že schopnost žalovaného splácet úvěr ověřil původní věřitel v jemu dostupných registrech, avšak na podporu svých tvrzení ničeho nepředložil. Původní věřitel neprovedl jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. sám aktivně nezjišťoval osobní a finanční situaci žalovaného, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného a ani si nevyžádal doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba přihlédnout i k tomu, že původní věřitel se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného a náhledem do příslušných registrů bez toho, aby údaje jakkoliv ověřoval. 10. Žalobce tak nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 11. Soud tedy uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 20 000 Kč. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] žalobce dne 23. 3. 2017 uplatnil předmětnou pohledávku přihláškou. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], se podává, že předmětná pohledávka žalobce jako insolvenčního věřitele byla uspokojena ve výši 985,59 Kč. Žalobci proto vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 406,16 Kč (částka 5 390,19 Kč uplatněná v žalobě ponížená o uspokojení věřitele v rámci insolvenčního řízení ve výši 985,59 Kč) a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl (výrok II.). 13. K námitce promlčení žalobního nároku vznesené žalovaným soud nepřihlédl. Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 14. 7. 2016 (splatnost). Dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku