34 C 91/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 24. 2. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 6. 10. 2016 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) online prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 6. 11. 2016 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, jeho zaplacení spolu poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 094 Kč a úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěr ve výši 2 600 Kč do 27. 7. 2016. Dle čl. 5 smlouvy byl žalobce oprávněn účtovat administrativní poplatek za odeslané upomínky k úhradě. Dohodou o prodloužení splatnosti úvěru ze dne 6. 11. 2016. 5. Z výpisu z účtu žalobce u společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že částka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru postoupil na žalobce a tuto skutečnost žalovanému dopisem oznámil. 7. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dne 15. 11. 2016, 24. 11. 2016, 3. 12. 2016 a 12. 12. 2016. Žalobce následně dne 4. 2. 2021 žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky a současně jej upozornil na možnost uplatnění pohledávky u soudu. 8. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) 11. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu 12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 13. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolán 14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná 15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci však žalobce přes přímý dotaz soudu neuvedl (tím spíše nedoložil), že by původní věřitel jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. že sám aktivně zjišťoval osobní a finanční situaci žalovaného. 18. Žalobce sice uvedl, že schopnost žalovaného splácet úvěr ověřil původní věřitel v jemu dostupných registrech, avšak na podporu svých tvrzení ničeho nepředložil. Původní věřitel neprovedl jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. sám aktivně nezjišťoval osobní a finanční situaci žalovaného, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného a ani si nevyžádal doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba přihlédnout i k tomu, že původní věřitel se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného a náhledem do příslušných registrů bez toho, aby údaje jakkoliv ověřoval. 19. Žalobce tak nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 10 000 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v části požadovaného nároku vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení výši 463,59 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 25.7.2019 do zaplacení (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 21. Ve zbytku nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč (označen jako úrok) a administrativního poplatku ve výši 2 094 Kč (v žalobě souhrnně označeny jako kapitalizovaný úrok) soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. 22. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odův