34 C 95/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 4. 2021, doplněnou o podání ze dne 23. 6 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 102,34 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 7. 7. 2016 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím v celkové výši 9 812 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 558 Kč Poslední splátka byla splatná dne 25. 1. 2019. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, když uhradil pouze částku ve výši 3 700 Kč, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2019, zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 102,34 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 815,77 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 481,69 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 919,53 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 792, 367 Kč a nákladů na mimosoudní vymáhání (odchozí telefonický hovor) ve výši 72 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou úvěru se žalobce domáhá rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. S účinností ke dni 21. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili. 4. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 11. 2017 se podává, že žalovaný je zaměstnaný, jeho měsíční mzda ke dni žádosti o poskytnutí úvěru činila 15 000 Kč. Žalovaný žije v nájmu, náklady na bydlení a energie činí 4 500 Kč, ostatní náklady (doprava, jídlo, osobní náklady) činí 3 410 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 9 812 Kč do 25. 1. 2019 ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 558 Kč Náklady spotřebitelského úvěru sestávaly z úroku ve výši 1 155 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 097 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 160 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2018 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru postoupil na žalobce a tuto skutečnost žalovanému dopisem oznámil. 7. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dne 22. 8. 2016. Žalobce následně dne 15. 3. 2021 žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky a současně jej upozornil na možnost uplatnění pohledávky u soudu. 8. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 11. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 13. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba], bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je mzda ve výši 15 000 Kč. Byl-li pak příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru jej žalobce dostatečně ověřil. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) je také určena výší reálných výdajů. Žalobce ohledně výdajů žalovaného zjistil, že jeho pravidelné výdaje jsou představovány nájemným ve výši 4 500 Kč a ostatními výdaji ve výši 3 410 Kč. Při obecné známosti současné výše nájmu, ale také nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Právní předchůdce žalobce rovněž blíže nezkoumal, zda ostatní výdaje deklarované žalovaným odpovídají jeho reálným výdajům. Skutečnost, že proti žalovanému není vedena žádná exekuce (resp. že exekuce byla skončena), pak není dokladem o tom, že žalovaný nemá jiných výdajů, ale pouze o tom, že žalovaný splnil své předchozí závazky. Pokud žalobce navzdory uvedenému postupoval tak, že žalovanému částku 12 000 Kč poskytl, počínal si tak l