38 C 63/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 26. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16.315 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 8. 2019 poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalovaný se zavázal, že zápůjčku splatí společně s poplatkem ve výši 2.275 Kč do 18. 10. 2019. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení žalovaného se splácením zápůjčky. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 10.000 Kč, poplatku 2.275 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.040 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě tvrdil, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena a žalovanému byla poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný však celý dluh již uhradil. 3. Ze shodného tvrzení účastníků soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému dne 18. 8. 2019 poskytnul částku 10.000 Kč. 4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 8. 2019, všeobecných obchodních podmínek platných ke dni 21. 11. 2018, výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, bankovního výpisu ze dne 18. 8. 2019, výzvy k úhradě před podáním exekučního návrhu ze dne 14. 10. 2020 včetně podacího lístku, upomínky ze dne 25. 10. 2019, 1. 11. 2019, 8. 11. 2019, 17. 11. 2019, 2. 12. 2019, detailu úhrady z účtu na čl. 9-10 spisu a potvrzení o odchozí platně ze dne 17. 8. 2021 na čl. 21 spisu, soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dle smlouvy ze dne 18. 8. 2019 měl žalobce, který má licenci k poskytování zápůjček a úvěrů dle předloženého výpisu ze seznamu regulovaných subjektů, poskytnout žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s poplatkem ve výši 2.275 Kč do 18. 10. 2019. Žalovaný se měl rovněž mimo jiné zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení. Žalobce upomínal žalovaného k uhrazení dlužných částek ve výši 17.661 Kč výše uvedenými upomínkami. Jako jeden z možných účtů pro platbu byl uveden účet [bankovní účet]. Jako variabilní symbol měl uvést své rodné číslo. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 17.792 Kč přípisem ze dne 14. 10. 2020. Z předložených potvrzení o odchozí platbě a detailu úhrady z účtu vyplynulo, že žalovaný na výše uvedený účet pod svým rodným číslem zaplatil dne 18. 9. 2019 částku 4.000 Kč, dne 12. 12. 2019 zaplatil částku 1.700 Kč a dne 17. 8. 2021 uhradil částku 16.315 Kč. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti. 6. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ust. 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Dle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Dle ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. OZ. Žalobce poskytnul žalovanému částku 10.000 Kč, který se zavázal mu vrátit do 18. 10. 2019 spolu s poplatkem ve výši 2.275 Kč. Žalovaný svou povinnost ve lhůtě nesplnil a žalobci tak vzniklo rovněž právo na smluvní pokutu dle ust. § 2048 a násl. OZ a úroky z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Dle tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, žalovaný na zápůjčku zaplatil částku 2.450 Kč, která byla započtena na poplatky za upomínání. Žalovaný dále zaplatil na dluh dne 18. 9. 2019 částku 4.000 Kč, dne 12. 12. 2019 zaplatil částku 1.700 Kč a dne 17. 8. 2021 zaplatil částku 16.315 Kč. Úhradou ze dne 18. 9. 2019, tedy před splatností zápůjčky, by žalovaný uhradil poplatek ve výši 2.275 Kč a na jistině 1.725 Kč. S částkou 8.275 Kč by tak byl od 19. 10. 2019 v prodlení. Do 12. 12. 2019 by tak žalovanému vznikl závazek zaplatit úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.275 Kč kapitalizovaný na částku 124,69 Kč a smluvní pokutu ve výši 455,12 Kč. Zaplacením částky 1.700 Kč by tak žalovaný zaplatil jak tyto závazky, tak i část jistiny ve výši 1.120,19 Kč a zbývalo by mu tak zaplatit 7.154,81 Kč. Do 17. 8. 2021 by tak žalovanému vznikl závazek zaplatit úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.154,81 Kč kapitalizovaný na částku 1.203,57 Kč a smluvní pokutu ve výši 4.393,05 Kč (který překračuje žalobcem nárokovanou smluvní pokutu), celkem tedy částku 12.751,43 Kč. Žalovaný tak i při případném započtení nákladů na vymáhání ve výši 2.450 Kč dluh přeplatil. 11. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní, co se týká případného jiného způsobu započtení pohledávek, nebo jak žalobce započítal částku 2.450 Kč na výše uvedené platby žalovaného, nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř., a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 12. Soud dospěl k závěru, že ke dni vyhlášení rozsudku byl celý dluh žalovaného uhrazen, proto mu nezbylo nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný a žalobce by tak byl povinen mu hradit náklady řízení. Žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.