38 C 94/2021-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 28. 4. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), dne 26. 6. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejíž základě poskytl věřitel žalované částku 12.000 Kč. Žalovaná do dnešního dne částku ve výši 6.000 Kč nevrátila, i když byla splatná dne 26. 11. 2014. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaná se nevyjádřila. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsaný návrh smlouvy, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku ve výši 12.000 Kč, kterou měla žalovaná splácet spolu s poplatky ve výši 7.800 Kč formou měsíčních splátek ve výši 2.475 Kč. Dle výpisu z účtu ze období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 věřitel na účet žalované zaslal dne 26. 6. 2014 částku 12.000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 21. 12. 2017. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetu byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaná se smlouvou souhlasila. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy 6. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 6.000 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalované řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 7. Věřitel poskytl žalované bez právního důvodu dne 26. 6. 2014 peněžní prostředky, které však žalovaná žalobci nevrátila a vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení. Žalobci tak vznikl dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 12.000 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná dosud neuhradila částku 6.000 Kč. Pohledávka byla následně dle ust. § 1879 a násl. OZ postoupena na žalobce a ten je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté nezaplacené jistiny a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 6.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud vzal za dokázané, že nejdříve se nárok žalobce na zaplacení přiznané částky do sféry žalované dostal doručením žaloby žalované soudem, tedy 19. 8. 2021, když ostatní výzvy žalobce nebyly doručovány na tehdy platnou adresu žalované dle Centrální evidence obyvatel (závazek mezi účastníky neexistoval a nemohlo tak ani existovat právo posílat výzvy na sjednanou adresu). Žalovaná se tak ocitnula v prodlení dne 20. 8. 2021. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. V rozdílu mezi přiznaným úrokem z prodlení a úrokem z prodlení z přiznané částky nárokovaným žalobcem pak žalobu soud jako bezdůvodnou zamítnul. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč dle ust. § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 1.489 Kč. Žalobce byl úspěšný z 65,4 %, žalovaná z 34,6 %. Žalobci tak náleží náhrada nákladů ve výši 30,8 % z 1.489 Kč, tedy 459 Kč po zaokrouhlení, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných. Z mínění soudu jde o druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.