42 C 254/2020-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27.11.2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.970 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], a to ohledně jistiny 2.500 Kč v rámci tzv. krátkodobého úvěru splatného dne [datum]. Současně požadoval úhradu částky 1.250 Kč představující nesplacené poplatky za poskytnutí úvěru, částku 470 Kč představující smluvní pokutu z prodlení, kapitalizovaný úrok z prodlení 124,88 Kč a zákonné úroky z prodlení. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 2. V reakci na výzvu soudu k vyjádření bylo soudu dne [datum] doručeno podání žalovaného, v němž uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Žalovaný namítá, že žalobce nemohl poskytnout žalovanému v pořadí další úvěr, když již předchozí úvěr nebyl z jeho strany splacen a je ohledně něj vedeno soudní řízení. Současně uvádí, že v době zasílání předžalobních upomínek se žalovaný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. 3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce písemně doplnil, že předchozí úvěr nebyl žalovanému poskytnut stejným právním předchůdcem žalobce. Současně uvedl, že s ohledem na nejednotný systém poskytování úvěrů neměl předchůdce žalobce možnost existenci dalšího úvěru zjistit, navíc pokud žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nepravdivé údaje. 4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu, žalovaný podáním doručeným soudu dne 2.3.2021) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování bylo zjištěno následující: Z rámcové smlouvy o úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný podepsal distančním způsobem prostřednictvím prostředků elektronické komunikace tuto smlouvu o úvěru splatnou dne [datum]. Obsahem této úvěrové smlouvy je úvěr ve výši 2.500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobci spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 650 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 650 Kč, při sjednané roční procentní sazbě nákladů ve výši 1. 733,54 %, kdy na straně úvěrující vystupuje společnost [právnická osoba] a na straně úvěrované vystupuje žalovaný. Součástí textu smlouvy je mj. uvedena dohoda o závazku žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], k datu [datum] byl prokázán převod částky 2.500 Kč na účet č. [bankovní účet] označený jménem žalovaného a odpovídající číselným i jmenným označením účtu, z něhož byl dle výpisu téže banky k [datum] učiněn registrační poplatek v podobě verifikační platby ve výši 0,11 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s datem [datum] bylo zjištěno, že touto smlouvou s účinností ke dni [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a souvisejícího poštovního podacího archu bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] vč. podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Žalovaný však přes uvedené výzvy dlužnou částku žalobci neuhradil. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. US 4129/18 ústavní soud uvádí:„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. 9. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 10. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o.z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 13. Ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 15. Soud po komplexním zhodnocení dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná, a to z následujících důvodů. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 2.500Kč s tím, že se žalovaný zavázal půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 1.250 Kč do data splatnosti [datum]. Výše RPSN v dané věci činila 1. 733,54 % p. a. Stran posouzení její výše ve vztahu obvyklé RPSN poskytované při srovnatelných úvěrech a půjčkách spotřebitelům v témže období však žalobce neprověřil, zda je žalovaný osobou, která splňuje požadavky k poskytnutí úvěru. Předchůdce žalobce tak i přes rizikovost daného úvěru neobstaral výpisy z účtu žalovaného, neověřoval jeho výši příjmů, výši výdajů za bydlení a neověřoval existenci dalších rizikových faktorů na straně žalovaného. K tomu je právní předchůdce žalobce vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Soudu je navíc z podání žalovaného a úřední činnosti soudu známo, že ten se dostal do prodlení s plněním z titulu úvěrové smlouvy uzavřené v obdobném období. Své povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet a v případě potřeby (nesrovnalostí v poskytnutých podkladech) prověřit tvrzení žalovaného tak, aby bylo podáno věrohodné vysvětlení, proto právní předchůdce žalobce nedostál, když nijak dále nezjišťoval finanční a majetkovou situace žalovaného a úvěr mu přesto poskytl. 16. Dále se soud zabýval otázkou, zda je neplatnost smlouvy absolutní, či relativní. Dle občanského zákoníku je relativní neplatnost stanovena na ochranu stran smluvního vztahu. Dle § 87 ZSÚ pak může spotřebitel tuto neplatnost namítat, přičemž institut námitky neplatnosti by mohl evokovat neplatnost relativní. Jak ovšem vyplývá z výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, povinnost prověřit úvěruschopnost spotřebitele je dána nejen na ochranu stran smlouvy, ale také k ochraně celé společnosti a zejména osob blízkých spotřebitele, které může porušení této povinnosti výr