42 C 96/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6.4.2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 50.524 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil žalobce tak, že je vlastníkem bytu [číslo] v budově bytového domu [adresa], č. o. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], kdy tento byt pronajímal žalovanému na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] s účinností od [datum]. Předmětem této žaloby je nezaplacené nájemné a služby za období měsíce února 2019, měsíce dubna – srpna 2019, a to spolu s neuhrazeným vyúčtováním služeb za rok 2018, dále bezdůvodné obohacení za užívání předmětného bytu bez právního důvodu za měsíce září až prosinec 2019, to vše včetně příslušenství. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění. 2. Žalovaný se ani přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem domu [adresa], č. o. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], což bylo doloženo výpisem z katastru nemovitostí pro k.ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví]. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu bytu [číslo] nacházejícího na adrese [adresa žalovaného], a to na dobu určitou od [datum] do [datum], jak dokládá nájemní smlouva. Výše nájemného a záloh za služby byla dle výpočtových listů sjednána tak, že pro období od [datum] činila částku 4.282 Kč měsíčně a od [datum] dále částku ve výši 4.322 Kč měsíčně, přičemž nájemné a zálohy na úhradu služeb spojených s užíváním bytu měly být hrazeny vždy k poslednímu dni v měsíci, za který úhrada náleží. Dle vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu dluží žalovaný nedoplatek za služby za rok 2018 ve výši 7.464 Kč. Z předpisů plateb a jejich hrazení za rok 2019 a evidence přiřazených plateb se dále podává, že žalovaný neuhradil nájemné a služby v období měsíce února 2019 a měsíce dubna až srpna 2019, když k datu ukončení nájemní smlouvy žalovaný byt žalobci nepředal a užíval jej poté nadále bez právního důvodu. Konkrétně tedy žalovaný dluží žalobci nájemné ve výši po 4.282 Kč měsíčně za měsíce únor, duben, květen a červen 2019 v souhrnné výši 17.128 Kč, dále nájemné ve výši po částku ve výši 4.322 Kč měsíčně za období měsíců července a srpna 2019, celkem tedy dluží nájemné ve výši 25.772 Kč. Dále bylo prokázáno dlužné plnění odpovídající bezdůvodnému obohacení za užívání bytu v období měsíců září, říjen, listopad a prosince roku 2019 ve výši odpovídající běžnému nájemnému ve výši po 4.322 Kč měsíčně Kč, tedy celkem ve výši 17.288 Kč. K úhradě vyúčtování nedoplatku nákladů služeb za rok 2018 vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne [datum] se splatností k [datum]. V této výzvě byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu za měsíce listopad a prosinec 2019. K úhradě plnění za užívání bytu v období měsíců září a října 2019 vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne [datum] se splatností k [datum]. Dále žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím upomínek ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], v nichž upozornil žalovaného na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. Žalovaný však do dnešního dne na dlužnou částku ničeho neuhradil. 5. Soud na prokázaný skutkový stav v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále o. z.), aplikoval tento zákon, neboť se jedná o práva a povinnosti vzniklé po 1. 1. 2014, i když vyplývají z nájemní smlouvy uzavřené před účinností občanského zákoníku. 6. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 8. Podle ustanovení § 2247 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. 9. Dle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 10. Na základě ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalovaný si s žalobcem sjednal nájemní vztah k předmětnému bytu, přičemž se zavázal v souvislosti s užíváním bytu hradit nájemné a platy za služby spojené s užíváním bytu. Předmětný byt žalovaný užíval i po skončení nájemního vztahu, který skončil uplynutím sjednané doby. Ohledně uplatňované jistiny žalobce splnil povinnost tvrzení i důkazní, když prokázal, že žalovaný v bytě v předmětném období bydlel a využíval služby, ovšem tyto náklady nehradil řádně a včas ve sjednaném rozsahu, přičemž svá tvrzení podložil listinnými důkazy. Žalovaný naopak v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil vzniklý dluh, který se skládá z dlužného nájemného, záloh za služby, nedoplatku na službách po vyúčtování skutečně spotřebovaných služeb a bezdůvodného obohacení za užívání bytu době skončení nájemní smlouvy. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu mu bylo dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uloženo uhradit rovněž zákonné úroky z prodlení, a to vždy ode dne následující po datu splatnosti dílčí dlužné částky běžného nájemného a dále u bezdůvodného obohacení a nedoplatku vyúčtovaných služeb v návaznosti na splatnost v dílčích výzvách k plnění, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.622 Kč, a to jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 142 odst. 1 a ustanovení § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady sestávají z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.022 Kč a dvou paušálních náhrad za celkem 2 úkony (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit ve lhůtě dle § 160 odst. l o. s. ř. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]).