43 C 62/2015-159 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17.560 Kč s odůvodněním, že tuto částku žalovanému uhradila na náhradě nákladů řízení přiznaných pravomocnými rozhodnutími soudu v řízení o vyklizení bytu vedeném žalovaným proti žalobkyni, rozhodnutí však byla po úhradě zrušena Nejvyšším soudem. Žalovaný přes výzvu žalobkyni uvedenou částku nevrátil. Žalobkyně též tvrdila, že uvedená částka byla žalovanému uhrazena dvakrát, neboť byla vymožena i v exekuci. 2. Žalovaný proti žalobou uplatněnému nároku namítal, že zanikl započtením. Žalovaný zápočtem ze dne 25.3.2015 započetl proti pohledávce žalobkyně na vrácení zaplacených nákladů řízení ve výši 17.560 Kč svou pohledávku ve výši 17.560 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalobkyni užíváním bytu ve vlastnictví žalovaného bez právního důvodu v období od dubna 2013 do září 2014, přičemž žalovaný započetl za měsíce duben 2013 až srpen 2014 částku 1.000 Kč a za měsíc září 2014 částku 560 Kč, když tyto částky jsou nižší než tržní nájemné. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 3. Žalobkyně potvrdila, že má v bytě své věci a že byt po úmrtí své matky nevyklidila a žalovanému nepředala. Prosazovala však, že v dědickém řízení po své matce zdědila členský podíl v bytovém družstvu. Za užívání bytu žalovanému nic neplatí, protože s ní žalovaný odmítl uzavřít nájemní smlouvu. 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uhradila žalovanému k rukám jeho zástupce dne 10.4.2012 náklady řízení celkem ve výši 17.560 Kč, jejichž náhrada byla žalovanému přiznána rozsudky Městského soudu v Brně, č.j. 54 C 98/2009-77, a Krajského soudu v Brně, č.j. 19 Co 248/2010-142, a to za řízení před soudem prvního stupně ve výši 9.640 Kč a za odvolací řízení ve výši 7.920 Kč. Mezi účastníky bylo též nesporné, že nákladové výroky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu, č.j. 26 Cdo 3177/2012-182, a že žalobkyně poté žalovaného vyzvala k vrácení částky 17.560 Kč dopisem ze dne 13.6.2013. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že žalobkyně po smrti své matky užívala byt [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec] (dále též jen„ předmětný byt“) ve vlastnictví žalovaného, kterému žalobkyně za užívání bytu nic nehradila. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. 6. Z rozsudku Městského soud v Brně ze dne 28.1.2020, č.j. 54 C 98/2009-77, soud zjistil, že v řízení o vyklizení předmětného bytu byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 9.640 Kč. Z rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 22.12.2012, č.j. 19 Co 248/2010-142, soud zjistil, že k odvolání žalobkyně byl uvedený nákladový výrok potvrzen, a dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7.920 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2013, č.j. 26 Cdo 3177/2012-182, soud zjistil, že uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně byl zrušen. 7. Z příjmového pokladního dokladu soud zjistil, že žalovaná uhradila k rukám zástupce žalovaného dne 10.4.2012 shora uvedené náklady řízení ve výši 9.640 Kč a 7.920 Kč, celkem 17.560 Kč. 8. Z návrhu na nařízení exekuce ze dne 6.6.2012 soud zjistil, že žalovaný navrhl proti žalobkyni nařízení exekuce vyklizením předmětného bytu, jakož i k vydobytí náhrady nákladů řízení celkem ve výši 17.560 Kč. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22.6.2012, č.j. 79 EXE 2604/2012-18, soud zjistil, že zdejší soud nařídil v exekučním řízení vedeném žalovaným jako oprávněným proti žalobkyni jako povinné podle shora uvedených rozsudků Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně exekuci vyklizením bytu s tím, že exekuce se vztahuje i na náklady předcházejícího řízení ve výši 17.560 Kč. Z výzvy ze dne 28.6.2012 soud zjistil, že pověřený soudní exekutor Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] vyzval žalobkyni k dobrovolnému splnění povinnosti včetně úhrady pohledávky žalovaného ve výši 17.560 Kč. Z usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 21.8.2012, č.j. 009EX 1078/12-37, soud zjistil, že exekutor nařízenou exekuci částečně co do částky 17.560 Kč zastavil. Z dopisu ze dne 22.7.2013 soud zjistil, že žalobkyně požádala exekutora o zrušení exekuce a o nařízení povinnosti vrátit žalobkyni již uhrazené náklady řízení. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21.8.2013, č.j. 79 EXE 2604/2012-87, soud zjistil, že Městský soud v Brně nařízenou exekuci zcela zastavil s odůvodněním, že Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí, které bylo exekučním titulem, v odůvodnění soud uvedl, že co do částky 17.560 Kč exekuci zastavil již exekutor, neboť oprávněný úhradu potvrdil. Z uvedených listinných důkazů tak soud zjistil, že exekuce vedená žalovaným proti žalobkyni byla sice nařízena i pro vymožení nákladů řízení ve výši 17.560 Kč přiznaných žalovanému, avšak tyto náklady nebyly v exekuci vymoženy a exekuce co do těchto nákladů byla zastavena již usnesením exekutora ze dne 21.8.2012, neboť žalovaný úhradu potvrdil. 9. Z dopisu ze dne 13.6.2013 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala zástupce žalovaného k vrácení nákladů řízení ve výši 17.560 Kč zaplacených 10.4.2012. Z podacího lístku soud zjistil, že dopis byl odeslán prostřednictvím pošty dne 13.6.2013. 10. Z dopisu ze dne 25.3.2015, označeného odpověď na výzvu k vrácení částky 17.560 Kč, zápočet pohledávek, soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni v článku I. dopisu, že z důvodu zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně rozsudkem Nejvyššího soudu má žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 17.560 Kč, neboť již uhradila náklady řízení v uvedené výši. Současně žalovaný sdělil žalobkyni v článku II. dopisu, že za ní má pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětného bytu v měsících duben 2013 až srpen 2014 ve výši 1.000 Kč za každý měsíc a za měsíce září 2014 ve výši 540 Kč. Dále žalovaný prohlásil, že započítává svou pohledávku za žalobkyní ve výši 17.560 Kč z titulu bezdůvodného obohacení popsanou v článku II. dopisu proti pohledávce žalobkyně za žalovaným ve výši 17.560 Kč popsanou v článku I. dopisu s tím, že započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se kryjí. Z podacího lístku soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované prostřednictvím pošty dne 25.3.2015, z dodejky soud zjistil, že žalovaná jej převzala dne 14.4.2015. 11. Z rozsudků uvedených v bodě 6. tohoto odůvodnění soud dále zjistil, že rozhodnutím představenstva žalovaného ze dne 10.11.2003 byla matka žalobkyně vyloučena z bytového družstva. Toto rozhodnutí k odvolání matky žalobkyně potvrdila členská schůze žalovaného rozhodnutím ze dne 8.4.2004. Matka žalobkyně zemřela dne 14.3.2005. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouc ze dne 2.4.2013, č.j. 8 Cmo 58/2008-499, soud zjistil, že Vrchní soud v Olomouci řízení o prohlášení neplatnosti usnesení členské schůze družstva (žalovaného) ze dne 8.4.2004, které potvrdilo rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení matky žalobkyně z družstva, řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení. 12. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.2.2017, č.j. 19 Co 248/2010-349, soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28.1.2010, č.j. 54 C 98/2009-77, ve znění opravného usnesení, ve výroku o povinnosti žalobkyně vyklidit předmětný byt nacházející se v budově [adresa] potvrdil s tím, že žalobkyně má v bytě movité věci a tímto způsobem od roku 2005 předmětný byt žalobci blokuje. 13. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec Brno, katastrální území Královo Pole, soud zjistil, že výlučným vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba domu [adresa], je žalovaný. 14. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.5.2018, č.j. 18 Cm 27/2010-276, ve spojení s opravným usnesením ze dne 30.5.2019, č.j. 28 Cm 27/2010-369, soud zjistil, že Krajský soud v Brně zamítl návrh žalobkyně, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému přijmout ji za členku družstva a uzavřít s ní nájemní smlouvu k předmětnému bytu. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.9.2019, č.j. 5 Cmo 81/2019-394, soud zjistil, že Vrchní soud v Olomouci zamítavé rozhodnutí krajského soudu potvrdil. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2020, č.j. 27 Cdo 1116/2020-457, soud zjistil, že Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení vrchního soudu s tím, že již v usnesení ze dne 1.6.2018, sp. zn. 26 Cdo 626/2018, vydaném v řízení o vyklizení bytu mezi účastníky konstatoval, že členství matky žalobkyně v bytovém družstvu (žalovaném) zaniklo 8.4.2004 v důsledku rozhodnutí, jímž členská schůze družstva potvrdila rozhodnutí jeho představenstva z 10.11.2003, kterým byla z družstva vyloučena. Zánikem členství matky žalobkyně zanikl i její nájem předmětného bytu. Vrchní soud v Olomouci totiž již usnesením ze dne 2.4.2013, č.j. 8 Cmo 58/2008-499, zastavil řízení o návrhu žalobkyně (dovolatelky) na prohlášení rozhodnutí o vyloučení z družstva za neplatné; dovolání proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2016, sp. zn. 29 Cdo 2983/2016. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že v usnesení sp. zn. 26 Cdo 626/2018 proto uzavřel, ž