49 C 138/2020-33 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 7.831 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný je (v rozsahu id. ½) podílovým spoluvlastníkem domu [adresa], který je součástí pozemku [parcelní číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], z něhož došlo – v důsledku vady na vodoměru – k úniku vody do bytu v sousedním domě. V tomto bytě došlo ke vzniku škody, již žalobce rozvedl, a žalobce jako smluvní pojišťovna poškozeného vyplatil z titulu pojistného plnění ve vztahu k této pojistné události celkem částku 7.831 Kč dne 15. 11. 2018 poškozenému [příjmení] [jméno] [jméno]. Následně žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky (předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2019). Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, neboť v době vzniku škody„ v bytě, kde došlo ke způsobení škody, bydlel (…) nájemním a dle platné smlouvy byl povinen kontrolovat a udržovat zařízení bytu“. Více se žalovaný ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, aniž svou neúčast omluvil, předvolán přitom byl řádně a včas. Za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (srov. ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovaný byl ke dni 21. 7. 2018 podílovým spoluvlastníkem budovy [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], vše v obci [obec], [katastrální uzemí] (tvrzení žalobce, doložené výpisem z katastru nemovitostí ke dni 24. 8. 2020, přičemž žalovaný netvrdil, že by se spoluvlastníkem stal později, po 22. 7. 2018; o tom, že žalovaný byl spoluvlastníkem ke dni 22. 7. 2018 svědčí též to, že bezprostředně po škodní události takto vystupoval a jednal se žalobcem). [příjmení] bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], je Ing. [jméno] [příjmení]. Z týchž důvodů, jak uvedeny shora, vzal soud za prokázané, že jmenovaný byl vlastníkem též ke dni 21. 7. 2018. Dne 21. 7. 2018 byl zjištěn„ dlouhodobý únik vody kolem vodoměru“ v domě, jehož spoluvlastníkem je žalovaný, v jehož důsledku došlo k zatečení do bytu v sousedním domě. [příjmení] bytu, do něhož voda zatekla, je Ing. [jméno] [jméno]. Na„ vyjádření k příčině škody“ ze dne 14. 9. 2018 je uvedeno, že poškozeným je Ing. [jméno] [jméno], místem vzniku škody„ byt [číslo] [ulice a číslo], [obec]“, žalovaný na této listině dále uvedl, že„ škodu viděl“ a že„ za vznik škody odpovídá“. Poškozený [příjmení] [jméno] [jméno] měl uzavřenu pojistnou smlouvu se žalobcem (smlouva ze dne 6. 4. 2016, pojištění staveb, domácnosti a odpovědnosti). Z titulu této smlouvy mu žalobce dne 16. 11. 2018 vyplatil pojistné plnění v částce 7.831 Kč (žalobcem zjištěná výše škody byla 8.831 Kč, sjednaná spoluúčast byla v částce 1.000 Kč, rozdíl žalobce vyplatil poškozenému). Dne 12. 11. 2019 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení částky 7.831 Kč. Tvrzení, že by dům žalovaného byl užíván jinou osobou (která případně měla nad ním mít dohled), žalovaný nijak nedoložil a vzhledem ke své absenci u jednání dne 7. 11. 2021 zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Soud vzal za prokázaný vznik škody, k níž došlo zatečením z domu, jehož spoluvlastníkem je žalovaný, do bytu, jehož vlastníkem je Ing. [jméno] [jméno], dne 21. 7. 2018, vzal za prokázanou výši škody (srov. přípis žalobce ze dne 15. 11. 2018), a dospěl k závěru, že žalovaný jako spoluvlastník domu, v němž došlo k havárii (poškození) vodoměru, je za škodu odpovědný. Jde o škodu způsobenou věcí, odpovědnost vlastníka (při neprokázání toho, že nad věcí měla mít dohled jiná osoba) je dána ustanovením § 2937 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že věc, která škodu způsobila, je v podílovém spoluvlastnictví, jsou spoluvlastníci povinni k náhradě škody společně a nerozdílně (srov. ustanovení § 2915 odst. 1 o. z., soud přitom neshledal důvod k postupu podle ustanovení § 2915 odst. 2 o. z.). Plnění tedy lze důvodně požadovat po kterémukoli ze spoluvlastníků (srov. ustanovení § 1872 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobce jako smluvní pojišťovna poškozeného vyplatil poškozenému pojistné plnění v částce 7.831 Kč, přešlo na žalobce podle ustanovení § 2820 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody včetně příslušenství. Je proto důvodná žaloba v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 7.831 Kč. Splatnost této pohledávky – vzhledem k tomu, že ji zákon neupravuje a účastníci se nedohodli jinak – nastala výzvou k plnění (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.). Jediná výzva, již žalobce v podání uvádí, je předžalobní výzva odeslaná dne 12. 11. 2019 (s ohledem na absenci žalobce u jednání dne 7. 1. 2021 ani v jeho případě soud nemohl postupovat podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a případně žalobce vyzvat na doplnění tvrzení k dřívější učiněné výzvě a k označení důkazů o takovém tvrzení). Žalobce netvrdil, kdy byla tato výzva doručena žalovanému. Soud tedy vychází z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. v projednávané věci dne 15. 11. 2011 (pátek). Ke splatnosti pak podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. došlo dne 18. 11. 2019 (první následující pracovní den, neboť nelze důvodně očekávat, že by žalovaný mohl reálně dluh zaplatit v den, kdy mu výzva byla doručena, či o víkendu) a od 19. 11. 2019 je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná též ve vztahu k úrokům z prodlení (srov. ustanovení § 1970 o. z.), to však pouze za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal nižší výše, soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení pouze v žalované výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). Ve zbývající části (tj. ve vztahu k úrokům z prodlení za dobu, po niž podle názoru soudu žalovaný nebyl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu) soud žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud žalobci (který měl úspěch v naprosto převažující části a doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 3.750 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 1.500 Kč a jeden právní úkon po 750 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 6.836,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 6.836,50 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).