49 C 162/2019-128 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 79.393,76 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedla. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla zaměstnancem žalovaného, podle pracovní smlouvy ze dne 12. 10. 2018 pro něj prováděla práci„ potrubář“ v období 15. 10. 2018 – 1. 4. 2019. Dne 15. 1. 2019 se žalobkyni stal na pracovišti pracovní úraz, který žalobkyně popsala takto:„ žalobkyně šla směrem ke svářecímu boxu a při změně směru chůze vytočila nohu ve směru pohybu, přitom pocítila bolest v pravém koleni“. Tomuto ději byl přítomen svědek [jméno] [příjmení]. Žalobkyně ihned vyhledala lékařskou pomoc, bylo zjištěno poškození menisku pravého kolene, což žalobkyně rozvedla, žalobkyni bylo vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyně pracovní neschopnost ukončila ke dni 29. 3. 2019, ač její zdravotní stav ještě nebyl dobrý, dne 1. 4. 2019 nastoupila do práce, kde jí bylo předáno zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 1. 4. 2019, téhož dne pro přetrvávající potíže žalobkyně obnovila pracovní neschopnost a tato jí byla ukončena dne 27. 6. 2019. Částka požadovaná žalobkyní je náhradou za ztrátou na výdělku za období 15. 1. 2019 – 27. 6. 2019, žalobkyně přitom podrobně rozvedla výpočet. 2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, neboť úraz žalobkyně ze dne 15. 1. 2019 není podle žalovaného úrazem pracovním a žalovaný za něj nenese odpovědnost. K žalobkyní„ udávané poruše zdraví“ došlo„ při zcela běžné chůzi na pracovišti, přičemž žalobkyně nic nenesla, s ničím nemanipulovala, měla obutu pracovní obuv, šla po rovné podlaze a nedošlo k žádnému uklouznutí“, tj. nedošlo k žádnému působení zevních vlivů na organismus žalobkyně. Žalobkyně sama uvedla, že„ stav pracoviště neměl na poruchu zdraví žádný vliv“,„ k poruše zdraví nedošlo ani v důsledku působení jiných osob nebo zevních vlivů – pouze jí při chůzi ruplo v koleni“. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně měla koleno zraněné již v minulosti (bez souvislosti s výkonem práce pro žalovanou). 3. Vedlejší účastník shodně jako žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť podle jeho názoru nejde o pracovní úraz. Důvody přitom rozvedl totožně jako žalovaný. 4. Při prvním jednání, které bylo ve věci nařízeno, žalovaný sdělil, že v mezidobí došlo k převodu práv a povinností k odštěpnému závodu, v němž pracovala žalovaná, tak, že tento přešel pod nový subjekt ([právnická osoba], nyní [právnická osoba]). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda za této situace žalovaný teoreticky může být pasivně legitimovaným ve sporu (žalobkyně procesní nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. nenavrhovala). 6. Nahlédnutím do obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že po zahájení řízení (žaloba podána dne 5. 11. 2019) došlo k přeměně žalovaného formou rozdělení odštěpením a sloučením, nástupnickou společností ve vztahu k nákladovému středisku, do něhož byla zařazena žalobkyně (srov. nesporná tvrzení účastníků při jednání dne 8. 10. 2020) byla [právnická osoba] (od 1. 4. 2020 podnikající pod názvem [právnická osoba]), přeměna byla zveřejněna v obchodním rejstříku ke dni 18. 11. 2019 (jak plyne ze Sbírky listin), tzn. po zahájení řízení v projednávané věci, a k tomuto dni se projevuje zásada materiální publicity (srov. ustanovení § 59 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a též ustanovení § 8 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických osob a o evidenci svěřenských fondů). Počínaje 18. 11. 2019 je tak primárně povinným nástupnická [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]). Soud nicméně dovodil, že žalobkyně se práva může domáhat též vůči žalovanému, a to s ohledem na ustanovení § 257 odst. 2 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, podle něhož ručí za dluhy, jež přešly v důsledku rozdělení odštěpením na nástupnickou obchodní společnost (…) do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze. Mezi účastníky bylo nesporné, že výše tohoto vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze byla 1.858.103.000 Kč, tj. výrazně více než předmět řízení v projednávané věci. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně se plnění, které je předmětem tohoto řízení, může domáhat též vůči žalovaném s ohledem na ustanovení § 257 odst. 2 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (pro úplnost soud dodává,. že podmínku předchozí výzvy dlužníka podle ustanovení § 2021 o. z. má v projednávané věci za splněnou, neboť žalobkyně před podáním žaloby vyzvala k plnění žalovanou, která v té době byla – teoreticky - jediným dlužníkem). 7. Dále se soud zabýval otázkou, zda úraz žalobkyně ze dne 19. 1. 2019 je úrazem pracovním a zda zaměstnavateli v této souvislosti vznikla jakákoli povinnost k náhradě škody vůči žalobkyni. 8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně ke dni 15. 1. 2019 vykonávala pro žalovaného práci potrubáře podle dříve uzavřené pracovní smlouvy, dne 15. 1. 2019 došlo k nehodovému ději, u něhož je mezi účastníky sporné, zda jde o pracovní úraz či nikoli. Dále byla mezi účastníky nesporná výše zúčtované mzdy za období říjen – prosinec 2018 a rozsah odpracované doby v tomto období a výše vyplacené nemocenské za období leden – červen 2019. 9. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 10. Ze záznamu o úrazu ze dne 27. 2. 2019 soud zjistil, že žalobkyně v tomto záznamu (k němuž připojila svůj podpis) uvedla, že k úrazu došlo takto:„ při chůzi, změně směru – vytočení na noze ve směru pohybu mi ruplo a zabolelo v koleni, pak už nešlo na nohu došlápnout, tak jsem šla k lékaři“. 11. Ze záznamu v knize úrazů žalovaného soud zjistil, že podle žalobkyně došlo k úrazu takto: žalobkyně„ šla směrem ke svářecímu boxu, kde se chtěla podívat, jak kolega »heftuje«. Při změně směru k boxu – vytočení nohy ve směru pohybu, pocítila rupnutí a bolest v pravém koleni. (Žalobkyně) při chůzi nezakopla, neuklouzla, nezvrtla se jí noha ani při zranění nepůsobily žádné zevní vlivy nebo osoby. Při chůzi (žalobkyně) nic nenesla, ani nevykonávala žádnou jinou činnost než chůzi (…). Ke zranění došlo na rovné podlaze při prosté chůzi, bez působení zevních vlivů. Pracoviště bylo v pořádku, (žalobkyně) použila pracovní obuv. Jako svědek úrazu je uveden [jméno] [příjmení], který rovněž k záznamu připojil svůj podpis. Podle vyjádření žalobkyně při jednání dne 8. 4. 2021 shora uvedený popis úrazu odpovídá realitě, skutečně takto k úrazu došlo. 12. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobkyně byla ve stavu pracovní neschopnosti od 15. 1. 2019 do 27. 6. 2019 (s tím, že rozhodnutí bylo nově vystaveno dne 1. 4. 2019). 13. Ze„ záznamu o podání vysvětlení“ ze dne 6. 2. 2019 sodu zjistil, že jde o popis telefonického rozhovoru se žalobkyní, kdy žalobkyně uvedla, že k úrazu dne 15. 1. 2019 došlo tak, že„ při běžné chůzi na pracovišti (…) ji při odbočení na rovné ploše silně zabolelo v pravém koleni poté, co vytočila nohu ve směru pohybu (…). Podle vyjádření žalobkyně při jednání dne 8. 4. 2021 tento popis odpovídá tomu, jak k poškození zdraví dne 15. 1. 2019 došlo. 14. Ze SA karty žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně patřila do nákladového střediska [číslo] mezi účastníky bylo nesporné, že toto středisko bylo v důsledku shora popsané přeměny převedeno [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]). 15. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jmenovaný byl svědkem poškození zdraví žalobkyně dne 15. 1. 2019, shodně se žalobkyní popsal úrazový děj tak, že žalobkyně šla po rovné podlaze, nic nenesla, nic neměla v ruce, šla snad dva či tři kroky, pak řekla„ au, koleno“ a vyjadřovala, že ji bolí koleno. Ač svědek popsal odlišně od žalobkyně situaci, při níž k nehodě došlo (podle žalobkyně šla žalobkyně do jiného svařovacímu boxu, zatímco podle svědka [iniciála]. [příjmení] k úrazu došlo přímo v boxu žalobkyně), tuto nesrovnalost soud nepovažuje za významnou. Významné je, že žalobkyně i svědek shodně popsali, že šlo o běžnou chůzi po rovné ploše, a že ani jeden z nich nepopsal nic, co by bylo lze považovat za jakékoli násilné působení vnějších sil. 16. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] soud nezjistil žádné další skutkové okolnosti podstatné pro posouzení v projednávané věci. Žádný z uvedených svědků nebyl přímo svědkem úrazového děje, všichni měli informace o tom, jak došlo k úrazu, převzaté od jiných osob (žalobkyně a svědka [iniciála]. [příjmení]) a žádný z nich neuvedl nic, co by jakkoli vyvracelo či zpochybňovalo tvrzení žalobkyně a svědka [iniciála]. [příjmení] o průběhu úrazového děje. 17. Z pracovní smlouvy ze dne 12. 10. 2018 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění (tvrzení, jež mělo být touto listinou prokázáno, bylo mezi účastníky nesporné), žádné skutkové zjištění určující pro posouzení v projednávané věci soud neučinil ani ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 1.