50 C 196/2017-87 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21.7.2017 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 6.600.000,00 Kč představující majetkovou újmu, která žalobci vznikla v souvislosti se zahájením a následným průběhem trestního stíhání (15.11.2012), které ve věci žalobce neskončilo pravomocným odsouzením resp. žalobce byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28.5.2014 č.j. 3 T 299/2013-4738 zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 13.11.2013 sp. zn. 4 Zt 128/2012, neboť v žalobním návrhu označený skutek (zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušení povinností při správě cizího majetku) není trestním činem. Podáním ze dne 18.1.2015 doručeným žalovanému dne 20. 1. 2015 žalobce požádal žalovaného o náhradu nemajetkové újmy ve výši 12.000.000,00 Kč a majetkové újmy způsobené trestním stíháním, přičemž sdělením žalovaného ze dne 7. 10. 2016, které bylo žalobci doručeno dne 21.10.2016, byl žalobce vyrozuměn o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 60.000,00 Kč. Zahájením trestního stíhání proti žalobci mu byla způsobena újma na jeho majetkových právech, neboť musel především vynaložit náklady nutné na zajištění své obhajoby v trestním řízení, kdy jej zastupoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy tyto činily částku ve výši 43.700,00 Kč. Současně žalobci vznikla majetková újma představující ušlý zisk v podobě ztráty předpokládaného výdělku, kterého žalobce dosahoval v době zahájení trestního řízení a krátce po jeho ukončení a který v důsledku ztráty zaměstnání v souvislosti s trestním řízením pozbyl, kdy tato ztráta zaměstnání byla nepochybně v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce a rozsáhlou medializací probíhajícího trestního stíhání. Žalobce požadoval náhradu ve výši 6.556.300,00 Kč za období od 1.6.2013 do 22.12.2031, kdy mu vznikne nárok odchodu do starobního důchodu. Žalobce od roku 2009 pracoval ve [společnosti], [anonymizována čtyři slova], kdy podmínkou nástupu byla dohoda o majetkovém spoluvlastnictví ve společnosti po uplynutí 2 let a splnění podmínky certifikace. Pracovní poměr žalobce byl ze strany jeho zaměstnavatele ukončen ke dni 30.5.2013 z důvodu nadbytečnosti. Žalobce má však za to, že skutečným důvodem ukončení pracovního poměru bylo právě zahájené trestní stíhání Policií ČR a jeho medializace, kterého zaměstnavatel využil, aby žalobci nemusel poskytnout přislíbený majetkový podíl ve společnosti. V rozhodném období u tohoto zaměstnavatele žalobce dosahoval s účinností ke dni 1.3.2009 měsíčního příjmu 60.000,00 Kč, přičemž žalobce dále pobíral i benefity v podobě odměn, podílu na zisku apod.. Následně byl žalobce v období od 1.6.2013 do 31.7.2013 veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ČR s tím, že po dobu evidence nepobíral žádný finanční příspěvek. Od 1.8.2013 byl žalobce zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kdy i v této době probíhala medializace trestního řízení žalobce a jeho dehonestace, kdy byl jako bývalý člen [anonymizována tři slova] [okres] představován médii jako„ podvodník a tunelář“. Dne 27.5.2014 byl žalobci ze strany zaměstnavatele předložen nový návrh pracovní smlouvy, který však žalobce odmítl akceptovat z důvodu trvání soudního řízení s nejasným koncem a značných stresů, následně byl pracovní poměr s tímto zaměstnavatelem dne 11.6.2014 ukončen, přičemž žalobce má rovněž za to, že i v tomto případě, došlo k ukončení pracovního poměru právě s ohledem na probíhající trestní řízení a jeho medializaci. U tohoto zaměstnavatele měl žalobce příjem ve výši 50.000,00 Kč měsíčně s tím, že od 1.1.2014 činila jeho mzda částku ve výši 50.500,00 Kč měsíčně, k níž dále náležely měsíční prémie. Od 1.6.2013 resp. od 12.6.2014 žalobce pozbyl jak nadprůměrné příjmy, tak i benefity, kdy od 17.6.2014 do 31.7.2016 byl opět veden jako uchazeč o zaměstnání, kdy mu byla vyplácena toliko podpora v nezaměstnanosti po dobu 5 měsíců. Následně od 1.10.2015 do 23.6.2016 pracoval na dohodu o provedené práce u České pošty s.p., kdy jeho měsíční hrubý příjem činil 4.400,00 Kč. Od 1.4.2016 pracoval brigádně u společnosti [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 5.370,00 Kč a od 1.8.2016 pracoval jako referent v [nemocnici] [anonymizováno] [obec] s platem ve výši 21.790,00 Kč a s účinností od 1.11.2016 s platem ve výši 24.790,00 Kč. V důsledku zdravotních obtíží, zejména s ohledem na psychický stav žalobce, který je důsledkem vedeného trestního stíhání, žalobce není schopen vykonávat práci v rámci své pracovní kvalifikace, což má za následek, že dosahuje podstatně nižší mzdy, než kterých dosahoval před zahájením trestního stíhání, kdy jeho příjmy v roce 2013 činily 831.917,00 Kč, v roce 2014 činily 497.405,00 Kč, v roce 2015 činily příjmy žalobce částku ve výši 13.320,00 Kč a v roce 2016 částku ve výši 71.326,00 Kč. Ušlý zisk žalobce vyčíslil následujícím způsobem, kdy v době ztráty zaměstnání u [právnická osoba] (dle daňového přiznání) činil průměrný měsíční příjem částku ve výši 60.520,00 Kč čistého, tuto částku by pobíral až do 22.12.2031, kdy mu vznikne nárok na odchod do důchodu, tj. celkem byl žalobce schopen za 222 měsíců vydělat (bez zohlednění inflace či jiných vlivů a benefitů) částku ve výši 13.435.400,00 Kč. Od této částky pak odečetl úhrnné příjmy od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 495.000,00 Kč (11 měsíců po 45.000,00 Kč od 1.8.2013 do 11.6.2014) a vyplacené odstupné ve výši 101.000,00 Kč a dále vyplacenou podporu v nezaměstnanosti od Úřadu práce ČR za období od 17.6.2014 do 31.7.2016 ve výši 71.405,00 Kč, dále příjem od [anonymizována dvě slova] a společnosti [právnická osoba] z brigád ve výši 56.338,00 Kč a příjem od [nemocnice] [anonymizováno] [obec] ve výši cca 240.000,00 Kč za období od 1.8.2016 do dne podání žaloby dne 21.7.2017. Žalobce následně od částky 12.474.657,00 Kč (správně početně 12.471.697,00 Kč) odečetl částku ve výši 6.483.200,00 Kč (160 měsíců x cca 40.520,00 Kč představující rozdíl mezi původním výdělkem ve výši 60.520,00 Kč a jeho současným průměrným výdělkem ve výši 20.000,00 Kč odečetl částku ve výši 6.483.200,00 Kč (160 měsíců x cca 40.520,00 Kč představující rozdíl mezi původním výdělkem ve výši 60.520,00 Kč a jeho současným průměrným výdělkem ve výši 20.000,00 Kč), což činí 5.991.457,00 Kč, přičemž částka ve výši 564, 843,00 Kč přestavující rozdíl do požadované částky 6.556.300,00 Kč tvoří ušlou mzdu v souvislosti s výkonem funkce obecního zastupitele. Žalobce měl tedy za to, že v důsledku nezákonně zahájeného a vedeného trestního stíhání mu byla v příčinné souvislosti způsobena majetková újma v podobě účelně vynaložených nákladů právního zastoupení a ušlého zisku, kdy současně došlo k veřejné dehonestaci jeho osoby a došlo k ukončení shora specifikovaných pracovních poměrů. S ohledem na uvedené žalobce pozbyl od 1.6.2013 nejen své profesní postavení, ale v důsledku prožitých stresů utrpěl i poškození fyzického a psychického zdraví a ztrátu rodinného zázemí, kdy z těchto důvodů není schopen si najít zaměstnání, ve kterém bude dosahovat příjmů odpovídajícím jeho pracovní kvalifikaci. 2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, a to ani částečně, navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný v první řadě vznesl námitku promlčení, kdy jestliže žalobce dne 25.3.2019 podáním ze dne 24.3.2019 uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody v podobě náhrady nákladů řízení ve výši 43.700,00 Kč a náhrady majetkové škody v podobě ušlého zisku ve výši 6.556.300,00 Kč, která je předmětem tohoto řízení, v souvislosti s trestním řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 299/2013, učinil tak až po uplynutí promlčecí lhůty dle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobce se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá dozvěděl nejpozději dne 23.7.2014, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 3 T 299/2013-4738. Promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu předmětné škody dle zákona č. 82/1998 Sb. u žalovaného uplynula dne 23.7.2017, avšak žalobce svůj nárok uplatnil až dne 25.3.2019. Žalovaný měl za to, že na běh promlčecí lhůty nemělo vliv podání předmětné žaloby, kdy tato byla podána před samotným řádným uplatněním nároku u žalovaného, a to v rozporu s ust. § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení v předmětné věci mělo být přerušeno, neboť žaloba byla podána předčasně, nebyly splněny podmínky řízení, a to až do doby odstranění vad podmínek řízení (tj. uplatnění nároku žalobcem u žalovaného a uplynutí šestiměsíční lhůty k vyřízení žádosti ze strany žalovaného dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž po dobu přerušení řízení nedochází ke stavění běhu promlčecí lhůty. Dále žalovaný uvedl, že pokud žalobce dne 24.7.2017 podáním ze dne 17.7.2017 uplatnil u žalovaného nárok na zadostiučinění v podobě omluvy za nemajetkovou újmu a náhradu blíže nespecifikované majetkové škody, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízení, bylo k této žádosti dne 2.3.2018 vydáno žalovaným mimosoudní stanovisko č.j. [] [anonymizována dvě slova], kterým b