52 C 188/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 domáhal zaplacení částky 35.928 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 6. 10. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 14.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 23,72 % ročně, poplatků ve výši 8.400 Kč a pojistného formou týdenních splátek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 14.000 Kč a poplatku ve výši 8.108 Kč. Dále žalobce nárokuje úrok z úvěru kapitalizovaný k datu 15. 1. 2021 na částku 10.663,46 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný k 15. 1. 2021 na částku 3.618,92 Kč. Dále věřitel uzavřel s žalovaným dne 23. 6. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 12.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 23,72 % ročně, poplatků ve výši 7.200 Kč a pojistného formou týdenních splátek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10.497,22 Kč a poplatku ve výši 3.322,78 Kč. Dále žalobce nárokuje úrok z úvěru kapitalizovaný k datu 15. 1. 2021 na částku 8.271,71 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný k 15. 1. 2021 na částku 2.959,94 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Žalobce nárokuje další smluvní úrok a úrok z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů, a to karty zákazníka ze dne 23. 6. 2016 a ze dne 6. 10. 2016, smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2016 a ze dne 6. 10. 2016, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 23. 6. 2016 a ze dne 6. 10. 2016, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně příloh a výzvy ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku, soud zjistil následující skutkový stav: 4. Dle karty zákazníka ze dne 23. 6. 2016 žalovaný žijící s rodiči žádal o úvěr ve výši 12.000 Kč. Uvedl, že výdaje na bydlení činí 1.600 Kč, nemá děti, má hlavní příjem ve výši 11.200 Kč a dále na sociálních dávkách dostává 5.000 Kč. Jako další výdaje uvedl částku 6.000 Kč měsíčně. Nakonec uvedl částku 1.100 Kč jako splátky na úvěru u věřitele. V dokumentech k ověření jsou zaškrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a výměr podpory. Dle výše uvedeného návrhu na uzavření smlouvy měl žalovaný s věřitelem uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel při podpisu smlouvy poskytnout žalovanému částku 12.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 1.680 Kč a poplatky v celkové výši 7.200 Kč a pojištění. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou týdenních splátek po 365 Kč. Úrok měl odpovídat výši 23,72 % ročně. 5. Dle karty zákazníka ze dne 6. 10. 2016 žalovaný žijící s rodiči žádal o úvěr ve výši 14.000 Kč. Uvedl, že výdaje na bydlení činí 1.700 Kč, nemá děti, má hlavní příjem ve výši 10.500 Kč a dále na sociálních dávkách dostává 5.000 Kč. Jako další výdaje uvedl částku 6.000 Kč měsíčně. Nakonec uvedl částku 1.700 Kč jako splátky na úvěru u věřitele. V dokumentech k ověření jsou zaškrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a výměr podpory. Dle výše uvedeného návrhu na uzavření smlouvy měl žalovaný s věřitelem uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel při podpisu smlouvy poskytnout žalovanému částku 14.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 1.960 Kč a poplatky v celkové výši 8.400 Kč a pojištění. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou týdenních splátek po 426 Kč. Úrok měl odpovídat výši 23,72 % ročně. 6. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou ze dne 15. 1. 2021 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 12. 2. 2021. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 13. 5. 2021. 7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 8. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Dle ust. § 1879 OZ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 15. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 16. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude