53 C 158/2020 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2020 domáhala zaplacení částky 250 195,69 Kč spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 213 027,69 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 213 027,69 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 6. 2018, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalované úvěr ve výši 225 000 Kč, přičemž žalovaná se jej zavázala vrátit měsíčnímu splátkami ve výši 4 186 Kč spolu s úrokem ve výši 15,90% ročně. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, úvěr byl zesplatněn, a to ke dni 4. 7. 2019. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 213 027,69 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 29 141,92 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 438,08 Kč a poplatky ve výši 588 Kč. 2. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalované dne 4. 9. 2019 (potvrzení o provedené platbě na č.l. 20) poskytla úvěr ve výši 225 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí spolu úrokem z úvěru ve výši 15,90 % ročně (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 6. 2018, standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 6. 2018, akceptační dopis ze dne 13. 6. 2018) v 96-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 186 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 6. 2018, standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 6. 2018, akceptační dopis ze dne 13. 6. 2018, sazebník poplatků). 5. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4. 6. 2018, kde žalovaná uvedla, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 17 952 Kč, přičemž od zaměstnavatele žalované byl ověřen průměrný čistý měsíční příjem ve výši 18 342 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 6. 2018 + potvrzení o výši příjmu na č.l. 38). Co se týče výdajů žalované, tak ta v žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 6. 2018 uvedla, že má výdaje 0 Kč. Z protokolu o prověření úvěryschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr na č.l. 37 soud zjistil, že právní předchůdkyně pracovala s výdaji ve výši 13 700 Kč, což měly být výdaje na bydlení, stravu, ošacení, hygienu. Po uhrazení splátky úvěru mělo žalované zůstat pouze 66 Kč. Toto bylo vyhodnoceno tak, že úvěr je možné poskytnout. 6. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 33 488 Kč (výpis z úvěrového účtu). S úhradou ostatních splátek se dostala žalovaná do prodlení (výpis z úvěrového účtu). Následně byl úvěr dne 19. 6. 2019 zesplatněn v souladu s úvěrovými podmínkami (úvěrové podmínky pro spotřebitelské úvěry), a to ke dni 4. 7. 2019 (prohlášení nesplacení části úvěru za splatnou ze dne 19. 6. 2019 + dodejka na č.l. 19). Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 213 027,69 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 29 141,92 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 438,08 Kč a poplatky ve výši 588 Kč (výpis z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila dne 10. 12. 2019 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 vč. přílohy 1). Žalované bylo postoupení oznámeno na základě přípisu ze dne 16. 12. 2019 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 vč. podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky (předžalobní upomínka ze dne 28. 2. 2020 + podací lístek). 7. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 8. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 9. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalované vycházela z toho, že žalovaná má příjem 17 952 Kč. Co se týče výdajů žalované, tak bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pracováno s částkou 13 700 Kč. Nicméně tato částka výdajů, nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem ověřena, a to přesto že po uhrazení splátky zůstávala žalované na měsíc částka 66 Kč. 10. Dle soudu výdaje žalované byly zjišťovány a prověřovány nedostatečným způsobem. Tento nedostatek nebyl odstraněn ani po poučení žalobkyně ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalované, a to především, jakým způsobem byly ověřovány výdaje ve výši 13 700 Kč. 11. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neprověřovala výdaje žalované, tak je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu dosahuje přebytku, či je zjednodušeně řečeno stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdkyně žalobkyně se však pouze formálně spokojila s tvrzenými výdaji, kdy prověřováním tvrzených výdajů se nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalované a nehodnotila všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu. 13. Pokud tedy byla následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/