61 C 27/2020-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 29.3.2019 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovaného zavázal zaplatit částku 17 617,17 Kč představující zůstatek poskytnutého úvěru ve výši 9 527,94 Kč se zákonnými úroky z prodlení částečně kapitalizovanými do 22.6.2018 částkou 1 808,84 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 089,22 Kč, smluvené úroky ve výši 12 886,03 Kč a zákonné úroky z prodlení ze zůstatku jistiny od 23.6.2018 do zaplacení. Návrh vzal následně částečně zpět pro smluvní úroky od 14.10.2016 do 17.4.2018 ve výši 1 328,35 Kč. 2. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud k projednání věci nenařizoval jednání. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z dokazování provedeného žalobcem předloženou úvěrovou smlouvou a výpisem z obchodního rejstříku a smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že žalobce získal pohledávku za žalovaným na základě postoupení původním věřitelem [právnická osoba], [IČO]. K postoupení došlo dne 15.12.2017 na [právnická osoba] [anonymizováno]. a následně dne [číslo] na žalobce. 5. Dne 20.8.2015 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným Smlouvu o zápůjčce č. [anonymizováno], na základě které mu předal částku 12 000 Kč v hotovosti. Z žádosti o zápůjčku a Standardních informací o spotřebitelském úvěru z 19.8.2015 a Smlouvy o zápůjčce z 20.8.2015 bylo zjištěno, že úvěr měl být splacen v 60 týdenních splátkách po 360 Kč společně„ úrokem! ve výši 2 400 Kč a odměnou za inkaso ve výši 7 200 Kč. Z poměrně rozsáhlých smluvních ujednání nevyplývá jednoznačně jaké jsou náklady úvěru. Pouze je možné zjistit, že výpůjční úroková sazba činí 32,242 % a roční procentní sazba nákladů 37,79 % na 60 týdnů. Text je obsáhlý a složitě formulovaný, psaný drobným písmem a to jak v informacích o úvěru, tak ve smlouvě samotné. 6. V žádosti o půjčku jsou uvedeny příjmy a majetkové poměry žalovaného, které měly činit 6 224 Kč z titulu mzdy – zaměstnavatel není uveden, výživné 4 000 Kč a brigáda 7 000 Kč bez uvedení zdroje. Rovněž výdaje zjevně byly ověřeny pouze podpisem žalovaného a kromě nájemného, výdajů na domácnost a plateb za telefon jsou zde uvedeny splátky půjček ve výši 1 200 Kč měsíčně. Dle obsahu tohoto formuláře žalovaný předložil k nahlédnutí nájemní smlouvu, občanský průkaz a výměr podpory - bez bližší specifikace. 7. V průběhu smluvního vztahu žalovaný uhradil čtrnácti splátkami částku 5 040 Kč. 8. Dne 25.2.2019 žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. 9. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z provedených důkazů vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 12 000 Kč. Žalovaný před postoupením pohledávky původnímu věřiteli uhradil v čtrnácti splátkách po 360 Kč celkem 5 040 Kč. 10. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem i účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrými mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ust. § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle ust. § 1815 obč. zák. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) z. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30.11.2016 se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 15. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl poprávu plnit sám. 17. Pokud se soud zabýval platností úvěrové smlouvy, pak dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou a povinností právního předchůdce žalobce jako věřitele tedy při sjednávání této smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele tento úvěr splácet. Soud tuto povinnost, resp. její nesplnění sankcionuje neplatností úvěrové smlouvy v případě, že z tohoto posouzení není zřejmá úvěruschopnost posuzované osoby. Podle skutkových tvrzení i žalobcem předložených písemných důkazů žalovaný o úvěr zažádal dne 19.8.2015 a následujícího dne byla smlouva uzavřena a požadovaná částka předána žalovanému. Již z této skutečnosti je zřejmé, že jestliže žalobce měl k dispozici osobní údaje žalovaného zjištěné z jím předložených osobních dokladů a případně listiny prokazující jeho výdaje na nájemné, nikoliv však výdělek, pak ani nemohl učinit jakékoliv šetření k ověření pravdivosti poskytnutých informací a vyvinout dostatečnou aktivitu při zjišťování osobní a finanční situace žalovaného. Úvěrující, který vycházel z objektivně nedoložených prohlášení žalovaného, resp. z nich vycházet musel, nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a jednal v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2019 a ústavním nálezem III ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, podle kterého součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. V daném případě je již z obsahu smlouvy zřejmé, že právní předchůdce žalobce požadoval pouze údaje týkající se věku klienta a identifikační údaje vztahující se k osobě úvěrovaného. Jeho právní jednání při uzavírání úvěrové smlouvy pak lze považovat za jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a uzavřená smlouva je od samého počátku absolutně neplatná. 18. Na základě tohoto závěru tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť přijal bez jakéhokoliv právního důvodu od žalobce částku 12 000 Kč, ze které vrátil pouze 5 040 Kč, získal tak majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a i přes zaslanou výzvu žalobce tuto částku nevrátil. Žalovaný byl proto zavázán k zaplacení částky 6 960 Kč včetně zákonných úroků z prodlení od 1.3.2019, tedy od data následujícího po uplynutí lhůty k plnění v předžalobní výzvě, která byla žalovanému doručena dne 28.2.2019. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány ve výši požadované žalobcem, nikoliv platné ke zni počátku prodlení. 19. Ve zbytku, tedy pro částku představující poplatek za poskytnutí úvěru a zákonných úroků z prodlení, smluvních úroků a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta. 20. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, na ty žalobci vznikl nárok podle ust. § 1970 o.z. a výše úroků z prodlení odpovídá nař. vl. č. 351/2013. 21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivnímu přístupu žádné náklady nevznikly.