62 C 121/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 2. 2021, včetně jejího doplnění ze dne 29. 7. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 294.809,15 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci dne 8. 3. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 300.000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku 8,7 % ročně a poplatků ve 108 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.044 Kč splatných vždy 15. dne kalendářního měsíce. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně dne 29. 4. 2020 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný. Žalobkyně požaduje zaplacení částky v celkové výši 294.809,15 Kč, která je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 292.709,15 Kč, poplatky ve výši 2.100 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 18.674 a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21.729,20 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní úrok a úrok z prodlení ode dne 19. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného se podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá). 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 300.000 Kč. Mezi účastníky byl sjednán obchodní úrok ve výši 8,7 % ročně; žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky spojené s vedením a užíváním účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 108 pravidelných měsíčních splátkách od 14. 4. 2019, a to nejpozději do 14. 3. 2028. Výše měsíční splátky činila 4.044 Kč. Úvěr byl hrazen inkasem z účtu č. [bankovní účet] s tím, že žalovaný měl povinnost udržovat na inkasním účtu dostatečný disponibilní zůstatek. 5. Úvěr ve výši 300.000 Kč byl ze strany žalovaného čerpán v plné výši dne 8. 3. 2019 žalovaný na svůj dluh uhradil 36.696 Kč. 6. Žalovaný byl přípisem ze dne 26. 1. 2020 a 3. 2. 2020 vyzván k úhradě dlužných splátek; přípisem ze dne 28. 3. 2020 byl následně vyzván k zaplacení dlužných splátek po splatnosti ve výši 14.232 Kč, včetně poplatků, a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v případě nevyhovění výzvě ve lhůtě do 29. 4. 2020. Přípisem ze dne 2. 5. 2020 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru k 30. 4. 2020 z důvodu prodlení s úhradou splátek. 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 20. 1. 2021 a současně jej upozornila na možnost podání žaloby. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjišťovala žalobkyně skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalovaného pouze z výpisu z účtu za období od 17. 11. 2018 do 17. 12. 2018. Pravidelné příjmy žalovaného byly určeny ve výši 19.500 Kč, pravidelné výdaje žalovaného byly interním modelem žalobkyně stanoveny na 10.116 Kč. Žalobkyně však blíže nezkoumala měsíční příjmy a reálné výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry a nevyžádala si další doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Z výpisu z účtu je přitom zřejmé, že žalovaný neměl na konci zúčtovacího období dostatečný disponibilní zůstatek pro úhradu splátky (počáteční zůstatek 4.312,24 Kč, konečný zůstatek 1.039,73 Kč, splátka 4.044 Kč). Žalobkyně ani přesto, že z databáze CBCB zjistila, že žalovaný v době, kdy žádal o poskytnutí úvěru, již hradil další úvěry s celkovými měsíčními splátkami ve výši 3.746 Kč, aktivně neprovedla další šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr a zjevně se ohledně výše výdajů spokojila pouze s předloženým výpisem z účtu. 16. Žalobkyně tedy nedostála své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018). 17. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18). 18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 263.304 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 300.000 Kč a tím, co žalovaný již uhradil (36.696 Kč). 19. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti stanovené v oznámení ze dne 28. 3. 2020, tj. dne 29. 4. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 30. 4. 2020. Za období od 30. 4. 2020 do 18. 1. 2021 požadovala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 21.729,20 Kč, úrok z prodlení za uvedené období však činí 19.044,45 Kč. Žalobkyni proto byl přiznán úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 30. 4. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 19.044,45 Kč a dále úrok z prodlení z částky 263.304 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. 20. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 22. Výrok o náhradě