62 C 203/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 4. 2021 domáhala zaplacení 10.104,78 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 21. 6. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) online prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně téhož dne poukázal na účet uvedený žalovaným 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 21. 9. 2017 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.104,78 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil ničeho, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 6. 2017 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7.000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.104,78 Kč do 21. 9. 2017. 5. Částka ve výši 7.000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informoval právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 2. 2. 2021 a současně žalovaného vyzval k úhradě dluhu v celkové výši 19 631,58 Kč do 3 dnů. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 2. 2. 2021. 7. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 13. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 14. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. 15. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 16. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 17. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 7.000 Kč. 18. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů od jeho obdržení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 2. 2. 2021, doručeno mu mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 5. 2. 2021. Dne 6. 2. 2021 proto žalovanému počala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 8. 2. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 9. 2. 2021 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. 19. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 21. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení převážně úspěšná, má proto podle poměru svého procesního úspěchu (69,3 %) a neúspěchu (30,7) právo na náhradu 38,6 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva a podání žaloby) po 300 Kč, třech režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hod