104 C 51/2021-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 31.7.2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně v návrhu uvedla, že její právní předchůdce – [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 11.7.2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 34 800 Kč (tj. jistina ve výši 20 000 Kč a náklady úvěru ve výši 14 800 Kč), a to v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy celkem uhradil pouze částku 7 200 Kč, smlouva se stala splatnou uplynutím splatnosti poslední splátky, tj. dne 21.8.2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupil předchůdce žalobkyně pohledávku žalovaného na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu ze dne 12.2.2021. Ke dni podání žaloby žalobkyně po žalovaném požadovala jistinu ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 390 Kč (tj. 9% ročně z částky 20 000 Kč od 22.8.2018 – den následující po splatnosti poslední splátky, do 15.1.2021 datum postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 11 570,09 Kč (tj. 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 22.8.2018 – den následující po splatnosti poslední splátky, do 15.1.2021 datum postoupení pohledávky) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. 2. Žalovaný podal proti vydanému platebnímu rozkazu odpor a k žalobě uvedl, že má za to, že je nárok již zcela nebo alespoň částečně promlčen, jinak zůstal v řízení nečinný, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s náklady úvěru ve výši 14 800 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. 6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije sám v nájmu, má dvě nezaopatřené děti, pracuje jako OSVČ a jeho příjem činí 41 200 Kč měsíčně. Jako výdaje pak uvedl nájem ve výši 15 000 Kč, osobní výdaje ve výši 10 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč a další výdaje ve výši 3 800 Kč. Pokud jde o dokumenty, kterými si měl předchůdce žalobkyně tyto informace ověřovat, je zde uvedeno pouze„ faktury“. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalovaného na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.2.2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozumíván o postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 28.5.2021. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 34 800 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobkyně vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr a dále z předložených dokumentů, které jsou uvedeny v kartě zákazníka. Z této listiny však nevyplývá, že by poskytovatel úvěru opravdu tvrzené skutečnosti ověřoval. V žádosti o úvěr (karta zákazníka) je uvedeno, že byly doloženy pouze faktury. Není zřejmé, jaké faktury měly být předloženy. Pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného jako je například nájemní smlouva, výpisy z účtu či potvrzení o příjmu, žádné takové dokumenty zde uvedeny nejsou. V tomto ohledu má soud tedy za to, že předchůdce žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon. 17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobkyně pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si tato tvrzení nijak neověřil, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 7 200 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 12 800 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s úhradou této částky, má žalobkyně nárok také na zákonné úroky z prodlení z této částky v souladu s ust. § 1970 obč. zák., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud pak