104 C 87/2022-68 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.2.2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 167 977,19 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 13.9.2016 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 435 Kč. V rámci smlouvy byl sjednán úrok z úvěru ve výši 13,4% p.a. Žalovaný porušil své povinnosti, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Předchůdce žalobce proto využil svého práva a pohledávku žalovaného ke dni 1.9.2019 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.10.2019 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 8.11.2019. Ke dni podání žaloby požaduje žalobce na jistině částku 165 188,19 Kč a na poplatcích částku 2 789 Kč. Pokud jde o příslušenství, požaduje žalobce kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 750,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 009,28 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 13,4% ročně z částky 165 188,19 Kč od 2.11.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 165 188,19 Kč od 2.11.2019 do zaplacení. Dopisem ze dne 11.11.2019 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13.9.2016 bylo zjištěno, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout částku 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 435 Kč. Úvěr byl úročen úrokem ve výši 13,4% ročně. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 13.9.2016 a interního dokumentu České spořitelny označeného jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 23 932 Kč, u kolonky doložení příjmů je v žádosti uvedeno, že doložen nebyl. Pokud jde o výdaje, jsou v žádosti uvedeny pouze výdaje 3 500 Kč jako splátka úvěru u [obec] spořitelny a částka 3 695 Kč jako splátka u jiných bank. Ostatní výdaje jako náklady na bydlení, stravu, jízdné a další náklady uvedeny nejsou. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta pak Česká spořitelna stanovila výdaje klienta dle statistických dat na částku 8 337 Kč. 6. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 114 188,31 Kč. 7. Z oznámení o zesplatnění ze dne 1.9.2019 a poštovního archu ze dne 4.9.2019 bylo zjištěno, že [ulice] spořitelna oznámila žalovanému zesplatnění jeho pohledávky. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.10.2019, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.11.2019 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba] postoupil pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 8.11.2019. 9. Dopisem ze dne 11.11.2019 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 573 o.z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 200 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3435 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr. V žádosti o úvěr je uvedeno, že příjem žalovaného činí 23 932 Kč, splátky úvěrů u [obec] spořitelny činí 3500 Kč a splátky úvěru u jiných bank činí 3 695 Kč. Předchůdce žalobce ostatní výdaje určil sám na základě statistického modelu na částku 8 337 Kč. Žalobce nepředložil žádné dokumenty, na základě kterých by byla tvrzení v žádosti ověřována, kdy pokud jde o výdaje určené statickým modelem, tyto jsou značně podhodnocené. Ačkoliv předchůdce žalobce vychází z interního ekonomického modelu, že taková částka by dle statistických dat měla být dostačující, nelze si reálně představit, že touto částkou žalovaný pokryje náklady na bydlení, náklady na služby, stravu, jízdné, telefon a případně další náklady. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. U každé žádosti je pak třeba tuto osobu posuzovat individuálně, neboť jeho individuální majetková situace má pak vliv na splácení poskytnutého úvěru, kdy je tak použití obecného statistického modelu bez porovnání s ověřenými příjmy a výdaji, zcela zkreslené. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním mini