108 C 24/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 370 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 23. 2. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 445,81 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a částky 1 924,19 Kč jako dlužných úhrad za inkaso splátek. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 4 145,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 396,67 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 445,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 5 550 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 1 554,19 Kč na jistinu, ve výši 1 120 Kč na úrok, ve výši 1 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 275,81 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 7 580 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 3. 12. 2015 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 837,62 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a částky 1 742,38 Kč jako dlužných úhrad za služby. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 4 069,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 371,93 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 837,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 9 820 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 4 162,38 Kč na jistinu, ve výši 1 400 Kč na úrok, ve výši 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 257,62 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 23. 2. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 23. 2. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 120 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 13 920 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 23. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 4 000 Kč. Dále uvedla, že pracuje na částečný pracovní poměr s příjmem 9 000 Kč měsíčně. Dále pobírá sociální dávky ve výši 4 910 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 4 000 Kč, kterou blíže nespecifikovala. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 10 000 Kč. K těmto tvrzením doložila nájemní smlouvu, výměr podpory a výpis z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 5. Dne 3. 12. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 3. 12. 2015). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 400 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 17 400 Kč. Z Karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 6 000 Kč. Dále uvedla, že je v domácnosti na MD a má částečný pracovní poměr s příjmem 10 000 Kč měsíčně a pobírá dávky státní podpory ve výši 4 900 Kč. Jako další příjem uvedla výživné ve výši 5 000 Kč. Výdaje na domácnost potvrdila ve výši 9.000 Kč měsíčně a výdaje na dalších splácení úvěrů ve výši 1 500 Kč měsíčně. A uváděla náklady na telefon 200 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 6. Z přehledu splátek soud zjistil, že za období od 3. 12. 2015 do 28. 2. 2016 na obě uzavřené smlouvy uhradila žalovaná celkem částku 15 370 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 6. 12. 2019 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek na obě uzavřené smlouvy. Dopis byl dán na poštu dne 7. 1. 2020 (viz. dopis ve věci postoupení pohledávek a podací lístek). 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 23. 2. 2016 peněžní prostředky v částce 8 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právního předchůdce žalobkyně převzala dne 23. 2. 2016. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 3. 12. 2015 částku 10 000 Kč, kterou téhož dne převzala. 10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil. 12. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti j