115 C 251/2021-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 29. 4. 2020, doplněnou o podání ze dne 18. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 9 181,93 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 11. 11. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatky dle ceníku žalobkyně a s úrokem ve výši 11,4 % ročně v 59 měsíčních splátkách ve výši 442 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, žalobkyně proto dne 26. 6. 2019 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 18 552 Kč. Jelikož žalovaná ani přes výzvu dluh neuhradila, žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 7 381,93 Kč, poplatků za upomínání ve výši 1 800 Kč (upomínka ze dne 24. 4. 2019 a 24. 5. 2019), kapitalizovaného úroku ve výši 553,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 500,70 Kč, úroku ve výši 11,4 % ročně z částky 7 381,93 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 381,93 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 11. 11. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím internetového bankovnictví žalované. Žalovaná byla převodem na její účet poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč (jak také plyne z výpisu z úvěrového účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 11. 11. 2016 do 31. 12. 2016), kterou se zavázala vrátit spolu úrokem 11,4 % ročně a případnými poplatky dle ceníku žalobkyně v 59 měsíčních splátkách ve výši 442 Kč nejpozději do 14. 11. 2021. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaná předložila výpis z účtu č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] za období od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2016. Z tohoto se podává, že žalovaná měla v říjnu 2016 příjem 8 764 Kč, celkové výdaje žalované dosáhly částky 8 613,11 Kč a mimo běžné výdaje v řádech desítek či několika stovek korun jsou mezi nimi zahrnuty i úhrady [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 2 334 Kč a [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč. Konečný zůstatek žalované za říjen 2016 činil 166,37 Kč. 7. Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 11. 11. 2016 do 31. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaná hradila splátky nepravidelně a s prodlením. Dopisem ze dne 25. 5. 2019 žalobkyně upozornila žalovanou na dluh po splatnosti a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dluhu do 26. 6. 2019. Dopisem ze dne 26. 6. 2019 žalovaná prohlásila úvěr za okamžitě splatný s ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 2. 2020 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovanou vyzvala k úhradě dluhu do 5 dnů od doručení upomínky. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána téhož dne, tj. 20. 2. 2020. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci žalovaná předložila žalobkyni pouze výpis z účtu za říjen 2016, žalobkyně další informace o příjmech a výdajích žalované nezjišťovala a vycházela pouze z předloženého výpisu. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. I kdyby bylo možné vycházet pouze a jen z předloženého výpisu, je zcela zřejmé, že žalobkyně řádně nevyhodnotila získané údaje. Z výpisu je zřejmé, že příjmy a výdaje žalované jsou téměř totožné, žalované na konci měsíce zůstala částka ve výši 166,37 Kč, je tedy nemožné dospět k závěru, že by žalovaná byla schopna uhradit měsíční splátku 442 Kč. Nadto žalobkyně nezjišťovala žádné skutečnosti stran výdajů žalované na bydlení, obživu či volnočasové aktivity, když tyto skutečnosti z předloženého výpisu neplynou. 18. Žalobkyně tedy nedostála své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Žalobkyně tedy poskytla žalované úvěr v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 18 552 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 1 488 Kč. 21. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněné