115 C 46/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2021, doplněnou o podání ze dne 6. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 22 708 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 28. 5. 2020 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaná zavázala hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 30. 8. 2021 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 23 945,20 Kč, na poskytnutý úvěr uhradila 10 305,65 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 20 042 Kč, dlužných poplatků ve výši 236 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč a příslušenství. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 28. 5. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr formou úvěrového rámce do výše 21 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně. Žalovaná čerpala úvěr za účelem koupě černé techniky (značka JVC, zboží LT-55VU63L) dne 28. 5. 2020 ve výši 20 577 Kč a dále v období od června do listopadu 2020; celkem žalovaná čerpala částku 23 945,20 Kč. Žalovaná hradila poskytnutý úvěr nepravidelně, na svůj dluh uhradila 10 305,65 Kč; poslední úhrada byla provedena dne 11. 5. 2021 (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek). Výzvou ze dne 30. 8. 2021 byla žalovaná upozorněna na dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v celkové výši 25 006,83 Kč a byla vyzvána k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána dne 31. 8. 2021. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná uvedla, že je vdaná, žije v nájmu, má vyživovací povinnost vůči 2 osobám a je na mateřské dovolené. Čistý příjem činil 14 000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činily 18 000 Kč Měsíční výdaje žalované měly představovat 2 000 Kč. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 9. 2021 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. Při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná sdělila žalobkyni výši svých pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Ze smlouvy však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobkyně jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalované. Žalovaná nadto uvedla, že je v současné době na mateřské dovolené, lze tedy důvodně předpokládat, že její příjem je tvořen rodičovským příspěvkem či dalšími dávkami státní podpory. Tyto však nelze považovat za příjem žalované, neboť má sloužit k zajištění potřeb nezletilého dítěte. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřovala skutečnou výši dalších příjmů žalované, nevyžádala na žalované jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaná (resp. domácnost žalované) má další příjem v tvrzené výši 18 000 Kč. 17. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výši pravidelných měsíčních výdajů žalované, nezkoumala a neověřovala výdaje určené na bydlení, osobní potřeby, případně zda má žalovaná povinnost hradit další dluhy. Jako zcela nereálná se jeví skutečnost, že výdaje žalované, která byla v době žádosti o poskytnutí úvěru matkou 2 dětí na mateřské dovolené, činily pouze 2 000 Kč. Žalobkyni lze přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky nevycházela z údajů tvrzených žalovanou a tedy při určení limitu pro měsíční splátku neoperovala s částkou 2 000 Kč. Výdaje žalované byly stanoveny odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalované však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalované). 18. Žalobkyně tedy nepostupovala při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované revolvin