116 C 24/2022-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19.837,18 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 3.669,88 Kč. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 7. 10. 2019 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s celkovými náklady úvěru výši 25.776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč Poslední splátka byla splatná dne 7. 12. 2020. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, když uhradil pouze částku ve výši 20.000 Kč, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, zaplacení dlužné jistiny ve výši 19.837,18 Kč s příslušenstvím, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 1.258,03 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9.428,91 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.788,19 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3.463,69 Kč a nákladů na mimosoudní vymáhání (obyčejný dopis a osobní návštěva terénního pracovníka) ve výši 256 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou úvěru se žalobce domáhá rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.669,88 Kč. S účinností ke dni 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 7. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr výši 30.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 14 měsíčních splátek ve výši 3.984 Kč, celkovou částku ve výši 55.776 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 30.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25.776 Kč Náklady úvěru pak tvořily úroky ve výši 2.888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5.400 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný uhradil celkem částku 20.000 Kč. 5. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dle zatrhnutého příslušného políčka v žádosti o úvěr a předložené první strany nájemní smlouvy žalovaný žil v nájmu. Od 2. 5. 2017 byl zaměstnán u uvedeného zaměstnavatele, což bylo doloženo pracovní smlouvou se mzdou ve výši 25.000 Kč. Příjmy žalovaného byly uvedeny ve výši 25.893 Kč a doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce červenec až září 2019. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce ve výši 6.410 Kč a byly tvořeny náklady na bydlení a energie ve výši 3.000 Kč a ostatními náklady (doprava, jídlo, osobní náklady) ve výši 3.410 Kč. Použitelný měsíční příjem tak byl zjištěn ve výši 19.483 Kč. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2021, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 9. 8. 2021. 7. Žalobce dopisem ze dne 17. 8. 2021 informoval žalovaného o změně v osobě věřitele a vyzval jej k úhradě dluhu. Současně žalovaného upozornil na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání dle ceníku, pokud bude učiněn některý z uváděných úkonů (odchozí dopis, odchozí telefonický hovor, osobní návštěva). Žalovaný byl taktéž upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu. 8. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byl dne 6. 9. 2021 žalovanému odeslán obyčejný dopis a dne 1. 10. 2021 uskutečněna cesta pověřeného terénního pracovníka žalobce na kontaktní adresu žalovaného. 9. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 18. 10. 2021, která byla žalovanému dle předloženého podacího archu odeslána dne 20. 10. 2021. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 19.837,18 Kč, nákladů úvěru ve výši 15.938,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 8. 12. 2020 do 11. 6. 2021 z částky 19.837,18 Kč v celkové výši 829,49 Kč, kapitalizovaného úroku v celkové výši 17.446,99 Kč, úroku z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení z částky 19.837,18 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 19.837,18 Kč od 8. 12. 2020 do 11. 6. 2021 v celkové výši 3.669,88 Kč. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 2048 věty prvé občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 12. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Dle § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 19. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 21. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce si sice od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se jeho příjmů (pra