116 C 74/2022-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 21.196,28 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených zápůjček, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 4. 2018 a smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 8. 2018. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 5. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka výši 9.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 285 Kč, poslední splátka ve výši 260 Kč, celkovou částku ve výši 17.075 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 9.000 Kč a poplatkem ve výši 8.075 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, tj. částku ve výši 1.610 Kč; částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.812 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.653 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 30. 5. 2019. 5. Z předložené tabulky umoření vztahující se ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když nepravidelnými platbami zaplatil částku 7.970 Kč, kterou v částce 3.832,23 Kč právní předchůdce žalobce započetl na úhradu jistiny a v částce 4.137,44 Kč na úhradu poplatku. Poslední splátka byla uhrazena dne 11. 10. 2019. 6. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, žil s rodiči, neměl žádnou vyživovací povinnost a pracoval jako uklízeč u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 22.000 Kč, což dle zatrhnutých políček mělo být ověřeno pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu. Další příjem domácnosti byl uveden ve výši 51.010 Kč, celkový příjem tak byl zjištěn ve výši 73.010 Kč. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny bez bližší specifikace v částce 6.000 Kč a v částce 1.233 Kč, jež představovala splátku jiné zápůjčky u právního předchůdce žalobce. 7. Dne 29. 8. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka výši 18.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 45 týdenních splátek ve výši 686 Kč, poslední splátka ve výši 664 Kč, celkovou částku ve výši 30.848 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 18.000 Kč a poplatkem ve výši 12.848 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, tj. částku ve výši 2.396 Kč; částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.229 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.223 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 10. 7. 2019. 8. Z předložené tabulky umoření vztahující se ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když nepravidelnými platbami zaplatil částku 3.936 Kč, kterou v částce 1.971,49 Kč právní předchůdce žalobce započetl na úhradu jistiny a v částce 1.964,51 Kč na úhradu poplatku. Poslední splátka byla uhrazena dne 11. 10. 2019. 9. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, žil s rodiči, neměl žádnou vyživovací povinnost a pracoval jako uklízeč u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 22.000 Kč, což dle zatrhnutých políček mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce červen a červenec 2018. Další příjem domácnosti byl uveden ve výši 51.000 Kč, celkový příjem tak byl zjištěn ve výši 73.000 Kč. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny bez bližší specifikace v částce 6.000 Kč a v částce 2.515 Kč, jež představovala splátku jiné zápůjčky u právního předchůdce žalobce. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 25. 1. 2021. 11. Žalovaný žalobci dlužné částky z obou smluv nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 28. 6. 2021, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne. Žalobce tak na základě smlouvy [číslo] požaduje zaplacení jistiny ve výši 5.167,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 19. 10. 2019, tj. od data marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do data postoupení 18. 12. 2020 z částky 5.167,77 Kč v celkové výši 612,95 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 29 % za období od 31. 5. 2019, tj. od data marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do postoupení 18. 12. 2020 z částky 5.167,77 Kč v celkové výši 2.386,62 Kč; úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 5.167,77 Kč; úroku z úvěru ve výši 29 % od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 5.167,77 Kč. Na základě smlouvy [číslo] pak žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 16.028,51 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 19. 10. 2019, tj. od data marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do data postoupení 18. 12. 2020 z částky 16.028,51 Kč v celkové výši 1.901,16 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 29 % za období od 11. 7. 2019, tj. od data marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do postoupení 18. 12. 2020 z 16.028,51 Kč v celkové výši 6.817,36 Kč; úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 16.028,51 Kč; úroku z úvěru ve výši 29 % od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 16.028,51 Kč. Zaplacení zbývajících dlužných částek na poplatcích vyplývajících z obou smluv žalobce nepožaduje. 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dosahoval dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jeho měsíčními výdaji a zůstával mu tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by uzavřené smlouvy byly v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatné. 17. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud však dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikly uzavřením smluv o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku závazkové vztahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dohodnuté peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč a 18.000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných týdenních splátkách spolu s poplatky. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil, když nepravidelnými platbami v různé výši uhradil na smlouvu [číslo] částku 7.970 Kč a na smlouvu [číslo] částku 3.936 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí