116 C 76/2022-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17.899 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 2. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 10. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši 12.270 Kč v 60 týdenních splátkách po 455 Kč. První splátka byla splatná ke dni 17. 2. 2019. Souhrnný poplatek ve výši 12.270 Kč se sestával z částky 4.500 Kč jako poplatku za zpracování a doručení úvěru, z částky 4.800 Kč jako poplatku za hotovostní inkaso splátek a částky 2.970 Kč představující úrok z úvěru, který byl sjednán ve výši 70,89 % ročně. 5. Z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný splátky hradil nepravidelně a v různé výši. Celkem uhradil částku ve výši 9.371 Kč, kterou žalobce v rozsahu 56,497 % započetl na úhradu jistiny a v rozsahu 43,503 % na úhradu souhrnného poplatku. 6. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný a žil sám v nájmu. Žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek u uvedeného zaměstnavatele jako [anonymizována tři slova] s měsíčním příjem ve výši [částka], což mělo být dle zatrhnutých políček ověřeno pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu a výplatní páskou. Měsíční výdaje dosahovaly částky [částka] a byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši [částka], životním minimem ve výši [částka], jinými životními výdaji (telefon, internet, spoření, pojištění apod.) ve výši [částka] a splátkami dalších úvěrů od jiných nebankovních poskytovatelů v celkové výši [částka]. Disponibilní zůstatek žalovaného tak byl zjištěn ve výši [částka]. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2021, která byla žalovanému dle předloženého podacího archu odeslána téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 17.899 Kč s úrokem z prodlení od 5. 4. 2020 do zaplacení. 8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 16. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobce si sice od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se jeho příjmů (pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní páska), v této části zkoumání úvěruschopnosti nelze nic vytknout, ale již se blíže nezajímal o výdaje žalovaného a jeho skutečný disponibilní zůstatek. Žalobce ohledně výdajů žalovaného zjistil, že jeho pravidelné výdaje jsou představovány nájemným ve výši [částka], při obecné známosti současné výše nájmu, ale také nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení [obec] považovat za až neuvěřitelně nízkou, když žalovaný uvedl, že žije v domácnosti sám a nejedná se o náklady spolubydlení. Žalobce rovněž blíže nezkoumal, zda ostatní výdaje uváděné žalovaným ve výši [částka] odpovídají jeho reálným výdajům. Rovněž za situace, když žalovaný již na jiné nebankovní závazky platil téměř [částka] a nyní měl splácet další splátku v měsíční výši [částka], měl žalobce o to důkladněji a důsledněji zkoumat, zda žalovaný bude schopen tuto částku platit po celou dobu trvání smluvního vztahu. Pokud žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky, aniž by si blíže ověřil jeho skutečné výdaje (např. bankovními výpisy), jeví se se jeho počínání jako lehkomyslné, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně a s odbornou péčí, když dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, čímž porušil zákonem stanovenou povinnost a úvěr poskytl v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 17. Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 18. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla na základě smlouvy vyplacena částka ve výši 15.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 9.371 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi část