14 C 163/2021-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 22. 11. 2016. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původním věřitelem byla společnost [právnická osoba] 4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 22. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 1 500 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 18. 12. 2016. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. 5. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1500 Kč a splatností dne 2016 -12-18. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované. Žalovaná se dle Smlouvy o úvěru [číslo], jejíž text odsouhlasila, zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 2016 -12-18. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. 6. Úvěruschopnost žalované však žalobkyně nijak nedoložila s tím, že je srozuměna s tím, že soud její nárok může právně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 7. Úvěr (částka 1 500 Kč) byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. 8. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. 9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. listopadu 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“),, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. 10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. V posuzované věci právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy při posuzování schopnosti žalované splácet tento úvěr řádně neověřila úvěruschopnost žalované, neuvedla k tomu žádná tvrzení a rovněž neoznačila, nepředložila žádné důkazy s tím, že je srozuměna, že její nárok lze případně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nepředložila jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. 15. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. 16. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je proto povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 1 500 Kč a že zbývá uhradit 1 500 Kč, proto soud žalobě vyhověl. 17. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku uvedena lhůta splnění, byla žalovaná povinna plnit na výzvu žalobkyně, proto soud vyšel ze splatnosti dluhu. 18. Jelikož žalovaná nesplnila svůj peněžitý závazek, ocitla se ode dne následujícího, tedy od 19. 12. 2016 s plněním svého závazku v prodlení (§ 1968, 1970 o.z.). Žalobkyně je proto oprávněna požadovat zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky od 19. 12. 2016. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři režijní paušály po 100 Kč, a DPH ve výši 21% z těchto částek (189 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 1.489 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř.).