14 C 221/2021-26 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 37 106 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 14 768,19 Kč z titulu vrácení úvěru poskytnutého žalované právním předchůdce žalobce ([právnická osoba]) na základě úvěrové smlouvy [číslo]. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřel dne 6. 5. 2019 na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 37 500 Kč, k čerpání úvěru došlo bezhotovostním převodem, jak vyplývá z úvěrové smlouvy. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že nedisponuje důkazy ohledně schopnosti žalované splácet úvěr. Vzhledem k tomu vzal žalobce žalobu částečně zpět, proto soud v rozsahu částečného zpětvzetí (co do zaplacení kapitalizovaného úroku 7 398 Kč a smluvní pokuty 14 768,19 Kč) řízení zastavil usnesením ze dne 25. 11. 2021 č. j. 14 C 221/2021-19. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru včetně obchodních podmínek, smlouva o postoupení pohledávek a upomínky) soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovanou dne 6. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 37 500 Kč, k čerpání úvěru došlo bezhotovostním převodem, jak vyplývá z úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s jistinou úvěru splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 43 763,52 Kč, celková výše spotřebitelského úvěru, kterou se žalovaná zavázala [právnická osoba] vrátit činila částku 81 263,52 Kč, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 2 257,32 Kč splatných vždy ke každému 6. dni v kalendářním měsíci, kdy první splátka měla být provedena ke dni 6. 6. 2019. Žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnila, když řádně nehradila sjednané splátky. Společnost [anonymizováno] proto využila svého smluvního oprávnění a žalované zaslala předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovanou informovala, že úvěr byl ke dni 6. 10. 2019 zesplatněn. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalované povinnost zaplatit [právnická osoba] rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované, a to ve výši 50 Kč za každou zaslanou upomínku. Původně (před částečným zpětvzetím žaloby) žalovaná částka ve výši 59 457 Kč sestávala z nesplacené jistiny ve výši 37 106 Kč, nesplaceného úroku ve výši 7 248 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 14 953 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání žalovaného ve výši 150 Kč. Žalobce požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 046,08 Kč od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 7. 10. 2019 do 8. 11. 2020, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 37 106 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 21. 11. 2020 z jistiny ve výši 37 106 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná porušila povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě o úvěru řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení žalované, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Po přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalované požadoval smluvní pokutu ve výši 14 798,19 Kč, počítané ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. 7. 10. 2019 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 37106 Kč do 8. 11. 2020. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku 2 257,32 Kč v červnu 2019 a tato částka byla v souladu s úvěrovou smlouvou započtena ve výši 393,89 Kč na jistinu úvěru a ve výši 1 863,43 Kč na úrok. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh žalobci ničeho. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem spol. [anonymizováno] ze dne 4. 12. 2020. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, neboť žalovaná byla spotřebitelem (ust. § 419 občanského zákoníku), splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných vý