14 C 53/2021-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 46 895,20 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 23. 11. 2017. 2. Uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel dne 23. 11. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a sjednání úvěru a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve 13 pravidelných měsíčních splátkách; poslední splátka byla splatná dne 23. 12. 2018. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil vůbec žádné sjednané měsíční splátky a vůči právnímu předchůdci žalobce mu vznikl dluh, který je předmětem žaloby. Žalovaný dluží žalobci celkem částku ve výši 29 200 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, dále z neuhrazeného poplatku za správu úvěru ve výši 3 600 Kč a z neuhrazeného úroku z úvěru ve výši 5 600 Kč za období od 23. 11. 2017 – 23. 12. 2018. Dále žalobce požadoval po žalovaném smluvní pokutu ve výši 17 695,20 Kč, a to v souladu s čl. V úvěrové smlouvy, přičemž v podání ze dne 30. 8. 2021 žalobce k výzvě soudu uvedl, že nedopatřením„ přežaloval“ smluvní pokutu a díky upozornění soudu upřesnil, že se nadále domáhá po žalovaném smluvní pokuty pouze ve výši 10 000 Kč s ohledem na zákonnou limitaci smluvní pokuty dle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. 3. Soud posoudil podání žalobce ze dne 30. 8. 2021 v části týkající se smluvní pokuty jako částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalobce nadále požadoval po žalovaném zapaltit již jen 10 000 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty a v rozsahu částky 7 695,20 Kč soud řízení zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. (viz výrok I. rozsudku). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že úvěrujícím byla společnost [právnická osoba], přičemž část závodu této společnosti (zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů) byla převedena na společnost [právnická osoba], která dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] Dne 26. 5. 2020 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. 6. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, a to z žádosti o úvěr ze dne 23. 11. 2017 a z čestného prohlášení z 23. 11. 2017, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že je svobodný, zaměstnaný, bydlí u matky, jeho průměrná měsíční mzda činí 10 000 Kč, což bylo doloženo dohodou o provedení práce z 1. 8. 2017, výplatními lístky za září a říjen 2017 a nemá vyživovací povinnost. Výdaje žalovaného jsou představovány náklady na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč a náklady na stravování 1 500 Kč, průměrné měsíční výdaje žadatele celkem 4 500 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 4 500 Kč. Jiné náklady typu na dopravu a osobní potřeby uvedeny nebyly, pouze částka na neočekávané výdaje 1 000 Kč měsíčně. 7. Ze smlouvy o úvěru č. 1 2017 ze dne 23. 11. 2017 bylo zjištěno, že úvěrujícím (věřitelem) byla společnost [právnická osoba], která jako původní věřitel poskytla při podpisu úvěrové smlouvy dne 23. 11. 2017 žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 14 600 Kč (úrok ve výši 5 600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru 4 400 Kč, přičemž žalobce žádá nižší částku ve výši 3 600 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky v celkové výši 34 600 Kč ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně. Poslední splátka byla splatná dne 23. 12. 2018. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a současně smluvní pokuta (souhrn uplatněné smluvní pokuty) nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], na kterou byla převedena část závodu společnosti [právnická osoba] zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. 9. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 13. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 16. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 18. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 23. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 24. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se pří