16 C 102/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 17.606,96 Kč s příslušenstvím, neboť dne 6.9.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 11.441 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.325 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za zpracování a doručení ve výši 3.646 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5.470 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 408 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 31.10.2018. Na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila toliko 2.355 Kč. Dne 25.5.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalobce žalované částku 9.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8.075 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.610 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za zastupování a doručení ve výši 2.498 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3.967 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit žalobci v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 285 Kč při splatnosti poslední splátky dne 19.7.2018. Na poskytnutou částku žalovaná zaplatila celkem 5.700 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 25.5.2017, smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 6.9.2017, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem ze dne 11.5.2020, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a podacím lístkem ze dne 14.2.2020 a 12.5.2020, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 25.5.2017 uzavřela společnost [právnická osoba] jako [anonymizováno] s žalovanou jako zákazníkem smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl [anonymizováno] žalované zápůjčku ve výši 9.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala poskytnout [anonymizováno] spolu s poplatkem ve výši 8.075 Kč, tedy celkem 17.075 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 285 Kč, při splatnosti poslední splátky 19.7.2018. Dne 6.9.2017 uzavřela žalovaná jako zákazník s [právnická osoba] jako s [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl [anonymizováno] žalované zápůjčku ve výši 13.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku včetně sjednaného poplatku ve výši 11.441 Kč, tedy celkem 24.441 Kč vrátit [anonymizováno] prostřednictvím 60 týdenních splátek po 408 Kč, při splatnosti poslední splátky 31.10.2018. Dne 20.1.2020 uzavřel [právnická osoba] s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, což bylo žalované téhož dne oznámeno. Výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11.5.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 18.5.2020. 4. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 6. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 25.5.2017 a dne 6.9.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 22.000 Kč (13.000 Kč + 9.000 Kč). 12. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo], ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele na