16 C 111/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnut, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 31.200 Kč s příslušenstvím, neboť mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23.11.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly poskytnuty žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, jakož i za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit žalobci v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, při splatnosti poslední splátky 3.1.2019. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila toliko 3.600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla žalobci pohledávka za žalovanou postoupena, což bylo dopisem z téhož dne oznámeno žalované. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě písemné výzvy k úhradě celkové dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 včetně podacího lístku ze dne 13.12.2019, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7.5.2020 včetně podacího lístku z téhož dne, kartou zákazníka, žádosti o zápůjčku ze dne 22.11.2017, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22.11.2017 a přehledem úhrady dlužné částky, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 22.11.2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem na shora citované smlouvě. V souvislosti s poskytnutím úvěru se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Celkovou částku k zaplacení ve výši 34.800 Kč se žalovaná zavázala uhradit poskytovateli úvěru prostřednictvím 58 týdenních splátek po 600 Kč, při splatnosti poslední splátky k 1.3.2019. Z karty zákazníka soud shledává měsíční příjmy žadatele, jež vyplnil poskytovatel půjčky ve výši 21.842 Kč, při pravidelných měsíčních výdajích 15.108 Kč (výdaje na bydlení 9.108 Kč a osobní výdaje 6.000 Kč). Dne 29.11.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky na žalobce, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem z téhož dne. Podáním ze dne 7.5.2020 byla vyzvána žalovaná k úhradě dlužné částky do 14.5.2020, rovněž doporučeným dopisem. Z evidence plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 3.600 Kč, a to dne 30.11.2017 - 2.400 Kč, dne 15.1.2018 - 1.000 Kč a 29.1.2018 - 200 Kč. Celková dlužná částka představuje 31.200 Kč, z toho dlužná jistina 20.000 Kč a souhrnný poplatek 11.200 Kč. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 23.11.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 20.000 Kč. 13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo], ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posou