16 C 118/2022-141 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 54.767,05 Kč s příslušenstvím, neboť mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) a žalovaným byla dne 12.2.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 55.000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vedle poskytnutého úvěru hradit bance i úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 15,6% ročně, poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dále další poplatky např. za upomínání, to vše formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Svých smluvních povinností žalovaný nedostál, když opakovaně se dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroku a vyčíslených poplatků, a proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 18.9.2018 ukončila poskytování úvěru a tento zesplatnila. Na poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil toliko 3.475,31 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2019 s účinností k 21.10.2019 postoupena na žalobce, což bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 5.11.2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz žádostí o úvěr ze dne 12.2.2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, výpisem z úvěrového účtu ze dne 2.3.2018 až 21.10.2019, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18.9.2018, smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčka ze dne 12.2.2018, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22.1.2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.10.2019 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.10.2019, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobce, a to [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 12.2.2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - expres půjčka, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55.000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vedle poskytnutého úvěru hradit bance i úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 15,6% ročně, poplatky za poskytnuté bankovní služby, případně další poplatky včetně pojištění schopnosti splácet úvěr, to vše formou pravidelných měsíčních anuitních splátek (měsíčních splátek jistiny úvěru a úroku v celkovém počtu 72 dnů, při měsíční anuitní splátce včetně úhrady pojištění ve výši 1.286,97 Kč). Žalovaný se tak zavázal zaplatit bance celkem 86.503,89 Kč. Své závazky ze smlouvy žalovaný porušil tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků včetně vyčíslených poplatků a proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 18.9.2018 ukončila poskytování úvěru a k témuž dni úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2019 s účinností ke dni 21.10.2019 byla pohledávka postoupena žalobci. Pohledávka za žalovaným činila ke ni postoupení celkem 62.063,89 Kč. Výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22.1.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 1.2.2020. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 12.2.2018 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 55.000 Kč. 13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo], ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v