16 C 251/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 22.140 Kč s příslušenstvím, neboť dne 5.3.2015 uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 10.000 Kč a tento se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč zaplatit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 300 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 14.4.2016. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil a za celou dobu trvání smluvního vztahu věřiteli uhradil toliko 4.750 Kč. Dne 1.6.2015 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovaným dále smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 6.000 Kč a tento se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč splatit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 180 Kč, při sjednané splatnosti splátky dnem 11.7.2016. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas neplnil, s úhradou splátek se dostal do prodlení a na pohledávku vůči věřiteli za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil toliko 950 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Kartou zákazníka ze dne 5.3.2015 a 1.6.2015, smlouvou o půjčce ze dne 1.6.2015, smlouvou o půjčce ze dne 5.3.2015, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3.9.2020 včetně podacího razítka ze dne 4.9.2020 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, na základě kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 1.6.2015 byla mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl úvěrující zákazníkovi peněžní prostředky v částce 6.000 Kč a zákazník se zavázal zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 4.440 Kč (poplatek za administrativní činnosti ve výši 1.200 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč), což v součtu představuje celkovou dlužnou částku ve výši 10.440 Kč. Ve smlouvě se zákazník - žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu celkovou dlužnou částku prostřednictvím 58 splátek po 180 Kč, kdy první splátku byl zákazník povinen zaplatit nejpozději 7 kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední, vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Dne 5.3.2015 uzavřeli ti samí účastníci další smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl úvěrující zákazníkovi peněžní prostředky v částce 10.000 Kč a tento se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěrujícímu zaplatit spolu s poplatek v celkové výši 7.400 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, úrok ve výši 1.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč), tedy celkovou dlužnou částku ve výši 17.400 Kč prostřednictvím 58 splátek po 300 Kč, přičemž první splátku byl zákazník povinen zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední, vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. V kartě zákazníka ze dne 5.3.2015 soud zjistil, že je uvedeno zaměstnání zákazníka spolu s jeho příjmem - mzdou ve výši 13.800 Kč, jakož i měsíčními výdaji, a to za nájem ve výši 2.650 Kč, za výdaje domácnosti ve výši 3.500 Kč, alimenty ve výši 2.000 Kč, výdaje na telefon ve výši 200 Kč a exekuce ve výši 1.300 Kč. Použitelný příjem tak byl vyčíslen částkou 4.150 Kč. V kartě zákazníka ze dne 1.6.2015 byl uveden identický zaměstnavatel a však s rozdílnou výší mzdy toliko ve výši 13.000 Kč, což opět představuje jediný příjem zákazníka. V rámci měsíčních výdajů na domácnost je zaznamenáno nájemné ve výši 2.700 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3.500 Kč, splátky/půjčky/alimenty ve výši 3.200 Kč a výdaje na telefon ve výši 200 Kč. Použitelný příjem pak byl zaznamenán ve výši 3.400 Kč. Dne 6.12.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] s následným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019. Dne 3.9.2020 byla sepsána výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, jež byla žalovanému odeslána, jak vyplývá z podacího lístku dne 4.9.2020. Ve výzvě byla žalovanému stanovena lhůta k uhrazení dlužné částky, a to nejpozději do 18.9.2020. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 1.6.2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne 5.3.2015 rovněž smlouva o zápůjčce [číslo] následující o.z., a to ve spojení s ust. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak úvěrující byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce - právní předchůdce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16.000 Kč (6.000 Kč a 10.000 Kč). 13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí So