17 C 79/2022-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20.7.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku ve výši 12.166 Kč, která se sestávala z nesplaceného zůstatku úvěru ve výši 8.890 Kč, který byl žalované poskytnut na základě elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 14.2.2020 [číslo] smluvní pokuty za prodlení ze splacením úvěru ve výši 3.276 Kč. Žalovaná dlužné částky nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 28.6.2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že uvedenou úvěrovou smlouvy uzavřeni účastníci řízení dne 14.2.2020, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně [webová adresa]. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7.000,00 Kč převodem na účet žalované, který byl splatný do 30 dní ode dne odeslání finančních prostředků žalované. Úvěr byl pro případ splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“ úročen 0 %, jinak 0,9 % denně z vypůjčené částky (tj. 328,5 % ročně). Dále byla ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalované poskytnut dne 14.2.2020 připsáním na její účet č. [bankovní účet], což bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně. Následně dne 14.2.2020 žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] na částku 7.000 Kč, kdy tato byla splatná dne 15.3.2020. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 28.6.2021 v dodatečné lhůtě k plnění 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. 5. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované následně žalobkyně k výzvě soudu doložila výpis z registru SOLUS s negativním výsledkem vč. formuláře, 2x výplatní pásku žalované a první stranu výpisu z účtu žalované za období 1.10.2019 do 31.12.2019 a občanský průkaz žalované. Bylo zjištěno, že měsíční příjmy žalované činily cca 14.000 Kč (výplata za září 2019 od zaměstnavatele [příjmení] [jméno] činila 13.912 Kč, za 11/ 2019 částku ve výši 13.752 Kč a za 12/ 2019 částku ve výši 13.346 Kč) tj. příjem žalované byl cca ve výši 14.000 Kč, měsíční náklady ve výši 1.500 Kč, kdy na výpisu z účtu byl konečný zůstatek - 50.479,75 Kč. 6. S ohledem na údaje v bodu 5 si soud vyžádal výpisy z účtu žalované č. [bankovní účet] za měsíce říjen, listopad, prosinec 2019 a leden 2020 (dodáno toliko prosinec a leden), z nichž vyplývá, že v období předcházejícím poskytnutí úvěru, kdy úvěr byl poskytnut následně dne 14.2.2020, měla žalovaná na účtu trvale záporný zůstatek na účtu cca - 50.000 Kč, přičemž z přehledu pohybů na účtu vyplývá, že ačkoliv disponoval příjmy necelých 14.000 Kč, opakovaně čerpala kontokorent např. dne 7.12.2019 ve výši 100.000 Kč s tím, že dále inkasovala další půjčky např. dne 21.1.2020 od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 76.000 Kč. Žalovaná tedy kromě svého příjmu z zaměstnání neměla možnost splatit své závazky, a přesto opakovaně čerpala peněžní prostředky prostřednictví kontokorentu, půjček, úvěrů, přičemž na účtu měla trvale záporný zůstatek. 7. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. S ohledem na vznik závazkového vztahu soud věc posuzoval dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru – ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZUS). 8. Podle § 2 odst. 1 ZSU spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSU, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 547 NOZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 580 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1 NOZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez správního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena v únoru 2019 smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ, kdy na bankovní účet žalované byla žalobcem dne 14.2.2019 vyplacena částka ve výši 7.000 Kč, představující úvěr, který se žalovaná splatit do 15.3.2020, což však žalovaná nesplnila. 17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce si od žalované vyžádal informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, tedy vyšel toliko z informací, které žalovaná jako úvěrovaný žalobci jako úvěrujícímu o své osobní a finanční situaci poskytla, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Z výše uvedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně, měla od žalované k dispozici li