18 C 68/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovanou vzniklá na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela se [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), jako věřitelem dne 9.2.2017, na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně úroku ve výši 8,5% měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem, anebo 1.000 Kč dle výše částky. Žalovaná na základě této smlouvy čerpala celkem částku 16.212,84 Kč. Se splátkami se dostala do prodlení, závazek v plné výši řádně a včas neuhradila. Z celkové čerpané výše jistiny žalovaná neuhradila částku 9.000 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce bylo doplněno, že při sjednávání zde byl odkaz na tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, kdy žalovaná prohlásila, že splátku 1.000 Kč je schopna uhradit. Žalobce dále doplnil, že žalovaná uhradila celkem částku 13.201,44 Kč a půjčila si 16.212,84 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že neví, o jakou půjčku jde, v mezidobí úhradu další neprovedla. 3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem jako právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru dne 9.2.2017, kdy na základě této smlouvy byl sjednán úvěrový limit ve výši 35.000 Kč pro žalovanou a tato ho využila tak, že čerpala celkem částku 16.212,84 Kč, a to dne 8.2.2017 částku 6.000 Kč, dne 30.7.2018 částku 9.000 Kč a dne 30.7.2018 částku 1.212,84 Kč, když tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Dále soud prováděl dokazování obchodními podmínkami a měsíčními výpisy z účtu žalované, potvrzením o provedení platby z 30.7.2018. Z těchto listin vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila postupně ve splátkách celkem částku 13.201,44 Kč. Žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o úvěru nedoložil ničeho. 4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 9. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli výše uvedenou smlouvu o revolvingovém úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě této právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 16.212,84 Kč bezhotovostně převodem na účet žalované. Žádným způsobem nebyla zkoumána úvěruschopnost žalované. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelkou, soud tedy hodnotí smlouvu mezi účastníky uzavřenou jako spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 18. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu nedoložil ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem ničeho. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zjišťována, nebyla zjišťována vůbec. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce vycházel pouze z tvrzení žalované. Tato smlouva o úvěru je proto neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru. Rovněž lze hodnotit tuto smlouvu jak absolutně neplatnou dle ust. § 588 o.z. 19. Žalobce má však nárok na vrácení zbývající části, tj. rozdílu mezi celkově vypůjčenou částkou a částkou uhrazenou, a to z důvodu bezdůvodného obohacení, které tímto na straně žalované nastalo (§ 2991 odst. 1 o.z.), kdy tento rozdíl představuje částku 3.010,56 Kč, když tato částka jako důvodná byla tedy žalobci přiznána. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne uplynutí lhůty k plnění ve výzvě k úhradě, neboť bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšná ve sporu byla žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.