18 C 92/2022-65 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 16.12.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 43.727,17 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], jako právním předchůdcem žalobce, smlouvu o revolvingovém úvěru dne 20.3.2019, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne 20.2.2020, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 27.751 Kč. Dlužná částka 43.727,17 Kč sestává ze součtu výběrů a poplatků za výběry v celkové výši 36.898,52 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 6.578,65 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru dne 20.3.2019, na základě které se strany dohodly, že právní předchůdce žalobce poskytne žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80.000 Kč, úrokovou sazbu si dohodli 10,40% měsíčně, RPSN 227,8% s tím, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, kdy celková částka splatná žalovaným, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru jen při splnění všech výše uvedených předpokladů bude 134.808,62 Kč. Splácení úvěru si strany dohodly pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 12,50% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1.000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Žalobce soudu předložil fakturu [číslo] právního předchůdce žalobce pro žalovaného s tím, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti dne 20.2.2020 činí 19.923,53 Kč, kdy zůstatek po poslední platbě 17.12.2019 činí 36.898,52 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, úroky za období čerpání 6.578,65 Kč. Z výpisu z účtu – historie transakcí za dobu od 20.3.2019 do 30.5.2019 vyplývá čerpání žalovaného finančních prostředků ve výši 17.350 Kč (30.5.2019 750 Kč, 23.4.2019 1.600 Kč a 20.3.2019 15.000 Kč). Z výpisu z účtu za období od 9.7.2019 od 20.8.2019 pak vyplývá čerpání částky celkem 30.002 Kč (20.8.2019 10.001 Kč, 1.8.2019 5.001 Kč, 9.7.2019 15.000 Kč). Z faktury [variabilní symbol] splatné dne 20.2.2020 vyplývá aktuální celková dlužná částka 43.727,17 Kč žalovaného. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem částku 27.751 Kč. Žalobce dále soudu doložil standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky právního předchůdce žalobce, smlouvu o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání. 4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20.3.2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční částku ve výši 43.727,17 Kč, žalovanému tak vznikla povinnost sjednanou částku vrátit zpět, a to sjednaným způsobem. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobce nedoložil ničeho, pouze uvedl, že tato byla zjišťována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI, BRKI, když k příjmu žalovaného žalobce nedoložil ničeho ani k jeho ostatním osobním, majetkovým a finančním poměrům. Dle názoru soudu tedy právní předchůdce žalobce svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). 19. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, dále je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti je soud povinen k ní přihlížet bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 43.727,17 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný však již uhradil částku 27.751 Kč, proto soud dovodil, že žaloba žalobce je důvodná co do částky 15.976,17 Kč a ve zbytku proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšný byl žalovaný, žádné náklady řízení mu nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku