18 C 95/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 28.7.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 14.794,84 Kč s příslušenstvím z důvodu, že společnost [právnická osoba], právní předchůdce žalobce, a žalovaná uzavřeli dne 3.4.2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s částkou 13.377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 3.000 Kč. Žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena, se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 14.794,84 Kč, kapitalizovaného příslušenství a běžného příslušenství. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) [číslo] dne 3.4.2015 (dále jen„ předmětná smlouva o zápůjčce“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč, žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s poplatkem ve výši 13.377 Kč, který sestával z úroku 2.107 Kč, administrativní činnosti 3.288 Kč a hotovostního režimu splátek 7.982 Kč, celkem tedy částku 29.377 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 490 Kč s poslední splátkou ve výši 467 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 3.000 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce tento doložil zákaznickou kartu ze dne 3.4.2015, ze které vyplývá, že žalovaná bydlí jako nájemník, důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje, žalovaná uváděla jako rok narození nezaopatřeného dítěte 2012 s tím, že je na mateřské v domácnosti s příjmem 11.000 Kč, jiné příjmy 4.077 Kč, celkem příjmy domácnosti 15.000 Kč, běžné měsíční výdaje celkem 10.200 Kč (nájem/inkaso 5.000 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 5.000 Kč); žádné doklady k příjmům ani výdajům žalované žalobcem doloženy nebyly. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s přílohou [číslo] oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu s dokladem o odeslání. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle ust. § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle ust. § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., a to dne 3.4.2015, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 29.377 Kč ve splátkách. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla spotřebitelkou, soud hodnotí smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), kdy § 9 odst. 1 tohoto spotřebitelského zákona zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost klienta. 18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Ze zákaznické karty vyplývá, že úvěruschopnost právním předchůdcem žalobce nebyla řádně zkoumána a dokladována, když v r. 2015 měla žalovaná jedno nezaopatřené dítě a údajně celkový příjem domácnosti 15.000 Kč, z toho výdaje 10.200 Kč, k příjmům ani výdajům nebylo žalobcem ničeho doloženo. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti žalované-spotřebitelky jen formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. 19. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou zákonem a neposoudil úvěruschopnost žalované správně. Předmětná smlouva o zápůjčce je proto absolutně neplatné dle zák. o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.) a dle § 580 odst. 1 o.z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (16.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 3.000 Kč, proto jí zbývá doplatit částku 13.000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Ohledně této částky soud shledal žalobu žalobce jako důvodnou a ve zbytku ji zamítl. Vyhovělo pak bylo pokud jde o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn ust. § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení se odvíjí od výzvy právního předchůdce žalobce učiněné v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2017, kdy z doloženého podacího lístku vyplývá, že výzva byla podána dne 6.12.2017, žalované byla stanovena lhůta do 10 dnů k úhradě částky, žalované tak byla výzva doručena dne 11.12.2017, desetidenní lhůta skončila dne 21.12.2017, do prodlení se tak dostala od 22.12.2017. Ve zbytku pak žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce celkem požadoval na jistině úhradu částky 14.794,84 Kč a soudem mu byla přiznána částka [číslo], tedy žalobce byl úspěšný z 88%, neúspěšný byl z 12%, celkový úspěch tedy činí 76% Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a v nákladech za právní zastoupení, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b, v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč a z toho 76% představuje 1.711,52 Kč, po zaokrouhlení 1.712 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.