20 C 242/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 30.7.2021 domáhal po žalované uhrazení nedoplatku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] dne 19.11.2016, kdy předmětem smlouvy byly peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, celkovou částku měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, a to do 30.12.2017, uhradila pouze 3 140 Kč, pohledávka byla postoupena 29.11.2019, žalobce požaduje po žalované zaplacení dlužnou jistinu 10 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 605,63 Kč, kdy se jedná o úrok 23,72 %, počítaný z dlužné jistiny od 31.12.2017 do data postoupení 29.11.2019, kapitalizované zákonné úroky ve výši 1 633,89 Kč z jistiny od 7.1.2018 do 29.11.2019 a dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30.11.2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 30.11.2019 do zaplacení. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízené jednání se zástupce žalobce nedostavil, omluvil se, a žalovaná měla doručení vykázáno vyvěšením a rovněž se nedostavila. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce, uzavřenou mezi [právnická osoba] [obec a číslo] a žalovanou, kdy z této smlouvy má soud za prokázáno, že byla podepsána 19.11.2016 a částka měla být splácena v 58 splátkách po 305 Kč a celková dlužná částka činí 17 690 Kč. Podle smluvních podmínek činí úroková sazba 22,72 % p.a. a roční procentní sazba nákladů činí 75,72 Kč. Z karty zákazníka – hodnocení bonity u žádosti o úvěr ze dne 19.11.2016 má soud za prokázáno, že v době podpisu byla žalovaná vedená na úřadu práce s celkovými příjmy 21 000 Kč a měsíčními výdaji 15 000 Kč. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce dostatečně neposoudil úvěryschopnost žalované, když má resp. měla v době uzavření smlouvy disponibilní měsíční příjem 6 000 Kč a na předmětný úvěr měla splácet částku kolem 1 525 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázáno aktivní legitimaci žalobce, neboť ke smlouvě je připojen seznam postoupených pohledávek a žalovaná byla o postoupení uvědoměna dopisem ze dne 29.11, 2019 (doloženo výzvou včetně podacího lístnku), předžalobní výzva byla zaslána advokátem 22.2.2021 (důkaz dopisem včetně podacího lístku). Z provedeného dokazování má tedy soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč a měla vrátit částku 17 690 Kč. 2. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 3. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí odsouzenému vydat oč se obohatil. 5. Soud se zabýval nejprve z úřední povinnosti tím, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, kdy úvěrová smlouva byla uzavřena se žalovanou jako spotřebitelem. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Porovnáním příjmů a výdajů je zcela zřejmé, že žalovaná nebyla schopna úvěr řádným způsobem splácet. Za této situace má soud za to, že úvěr byl poskytnut v rozporu se zákonem, kdy právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Navíc žalobcem nebyla předložen přehled plateb žalované, soud tedy vycházel z toho, že z tvrzení žalobce že byla uhrazena částka 3 140 Kč. Protože soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, postupoval soud podle ust. o bezdůvodném obohacení, kdy žalobci byla přiznána pouze částka, uvedená ve výroku I. rozhodnutí, tj. po odečtení zapůjčené částky a částky zaplacené, se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku od doby prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl s ohledem na neplatnost smlouvy. 6. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy s ohledem na výsledek řízení má soud za to, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.