20 C 244/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 15. 11. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 43 138 Kč s příslušenstvím, z titulu vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání bytu [číslo] o velikosti 3 +1, nacházejícího se v 1. podlaží na adrese [adresa žalované a žalobkyně], za období 1. 1. 2019 do 27. 2. 2020 bez právního důvodu. 2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v žalobě) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, na základě nichž vzal za prokázané: Žalobce je vlastníkem nemovitosti – budovy č. or. 142, [adresa] na ulici [ulice] v [obec], postavené na pozemku parc. [číslo] vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město. Žalobce uzavřel s matkou žalované ([jméno] [anonymizováno]) dne 27.6.2001 nájemní smlouvu k užívání bytu [číslo] o velikosti 3 +1, nacházejícího se v 1. podlaží na adrese [adresa žalované a žalobkyně], s účinností od 1.8.2001, a to na dobu neurčitou. Matka žalované [jméno] [příjmení] dne 22.10.2018 zemřela a k datu úmrtí byla žalovaná evidována jako spolužijící osoba v uvedeném bytě. Nájemné bylo určeno v evidenčním listě, bylo splatné nejpozději do posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Z evidenčního listu vyplývá výše nájemného v částce 5 828 Kč (evidenční list platný od 1.11.2018). Dlužné náhrady za služby za období 1. 1. 2019 do 27. 2. 2020 ve výši 43 138 Kč nebylo uhrazeno. Výzvou ze dne 5. 10. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě žalované částky, a to ve lhůtě 5 dnů od obdržení upomínky (výzva včetně dodejky). Dlužná částka uhrazena nebyla. 5. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. 6. Podle § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž„ o. z.“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 7. Podle § 685 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. 8. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 9. Podle § 2279 odst. 1 o. z. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalobce s matkou žalované paní [příjmení] uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 685 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., jelikož k této právní události došlo za doby účinnosti původního občanskoprávního předpisu. Matka žalované coby původní nájemkyně zemřela dne 22.10.2018, avšak okolnosti vylučující přechod nájmu na žalovanou coby dceru nájemkyně nebyly ze strany žalobce dostatečně tvrzeny a doloženy (zda fakticky s nájemkyní nežila v době její smrti, zda má jiné bydlení apod.), soud tak nemohl dospět k jednoznačnému závěru o tom, že by žalovaná byt užívala bez právního důvodu. Co se týče předpisu, dle kterého je nutno okolnosti přechodu nájmu posuzovat, zde je soud toho názoru, že tento je nutno posuzovat dle předpisu platného v době, kdy k přechodu nájmu mělo dojít, tedy dle § 2279 odst. 1 aktuálně platného občanského zákoníku, který přechod nájmu na spolužijící dceru nájemkyně nastoluje automaticky ex lege smrtí nájemce bez nutnosti žádat majitele nemovitosti o svolení k němu, a sice za časové limitace dle § 2279 odst. 2 o. z. 12. Tento závěr však současně nevylučuje posoudit okolnost nehrazení řádných plateb spojených s užíváním bytu v podobě nájemného pojícího se k užívání bytu. Jak bylo prokázáno, žalovaná dlouhodobě nehradila žalobci nájemné k uvedenému bytu a za období 1. 1. 2019 do 27. 2. 2020 tak žalovaná dluží částku ve výši 43 138 Kč za služby vyúčtované ve vyúčtováních za rok 2019 a 2020. S úhradou tohoto dluhu je žalovaná v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní dle 160 odst. 1 o.s.ř. 13. Procesně plně úspěšnému žalobci přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 157 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé (žaloba), výzvě k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 757 Kč uložil soud zaplatit žalované k rukám žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).