20 C 88/2022-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 10.12.2021 domáhal po žalovaném nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne 22.6.2017. Právní předchůdce žalobce provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného před poskytnutím půjčky a poté poskytl žalovanému částku 29 000 Kč, která měla být uhrazena ve splátkách po dobu 18 měsíců po 2 909 Kč do 6.6.2018. Na tuto půjčku uhradil žalovaný celkem 17 954 Kč. Žalobce se domáhal tedy zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 257,65 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 112,16 Kč – úrok ve výši 29 % počítaný z dlužné jistiny 19 257,65 Kč od 23.12.2018 do 20.1.2020, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 715,33 Kč, tj. zákonný 9 % úrok z dlužné jistiny od 6.7.2018 do 20.1.2020 a dále smluvní úrok 29 % z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení. Žalobce se jako druhý nárok domáhal nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným 7.12.2016, kdy předmětem půjčky byla částka 45 000 Kč, která měla být splacena v 18 měsíčních splátkách po 4 313 Kč do 7.6.2018, přičemž poslední splátka byla hrazena 6.6.2018 a žalovaný na půjčku zaplatil celkem 47 947 Kč. Předmětem druhého nároku je tedy dlužná jistina ve výši 19 170,41 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 620,18 Kč (úrok ve výši 21 % ročně počítaný z dlužné jistiny 19 170,41 Kč od 8.6.2018 do 20.1.2020), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 698,24 Kč (zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 9 % od 7.7.2018 do 20.1.2020) a dále úroky ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení. 2. K nařízenému jednání se žalobce nedostavil, omluvil se, žalovaný se k návrhu nevyjádřil a k jednání se nedostavil, doručení měl vykázáno vyvěšením. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má za prokázán následující skutkový stav: prvně žalovaná smlouva o zápůjčce – [ulice] v hotovosti byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaný číslo smlouvy [číslo] na částku 29 000 Kč s tím, že žalovaný měl vrátit částku 52 351 Kč, tj. včetně úroku 7 107 Kč, částka za zpracování 6 938 Kč a částka administrativní činnost 9 306 Kč. Zápůjčka měla být splácena v 18 měsíčních splátkách po 2 909 Kč, kdy první splátka měla být v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další až do předposledního dne následujícího měsíčního období a poslední splátka ve výši 2 898 Kč, roční procentní sazba nákladů činí 1 283,5 % a zápůjční úroková sazba při 18 splátkách činí 29 % p.a.. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky (důkaz smlouvou). 3. Žalobce po žalovaném domáhal druhého nároku, a to ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 7.12.2016, [číslo] kdy žalovanému bylo poskytnuto 45 000 Kč a měl splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 313 Kč do 7.6.2018, žalovaný měl dle smlouvy vrátit 77 617 Kč, zaplatil 47 947 Kč a poslední splátka byla 6.6.2018. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 170,41 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 620,18 Kč (úrok ve výši 21 % z dlužné jistiny ve výši 19 170,41 Kč od 8.6.2018 do 20.1.2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 698,24 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny od 7.7.2018 do 20.1.2020), úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce, a to jak je žalováno právní na 29 000 Kč dne 22.7.2017, které předcházel druhý uplatněný nárok, kdy smlouva byla uzavřena 7.12.2016 na 45 000 Kč Smluvní vztah mezi účastníky jako označen jako smlouva o zápůjčce, svou podstatou však jde o smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. a podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Protože jde o vztah mezi právnickou osobou a fyzickou osobou, vztahuje se na smluvní vztah zákon o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb.. 5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Soud se nejdříve z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, kdy ze smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici pouze pracovní smlouvu žalovaného, tato k důkazu nebyla předložena, rovněž žádné jiné důkazy o tom, že byla řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet. Tyto informace má věřitel zkoumat také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel nemá spoléhat na údaje, uvedené samotným dlužníkem, ale sám si tyto údaje prověřit, případně doložit od dlužníka (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu číslo jednací 1 As 30/2015 – 39). Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce tuto povinnost nesplnil a proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo žalovanému tím, že částku převzal, nedostatečně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet svědčí i to, že mu byla poskytnuta další částka zápůjčky krátce po uzavření první smlouvy. Prvně žalovanou částku, poskytnutou ve výši 29 000 Kč zaplatil žalovaný ve výši 17 954 Kč, neuhrazena zůstala částka jistiny ve výši 11 046 Kč, proto ohledně této částky soud žalobě vyhověl spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbytku soud žalobu zamítl, ohledně druhého žalovaného nároku, kdy byla poskytnuta žalovanému částka 45 000 Kč pak na tuto zaplatil 47 947 Kč, kdy poslední splátka byla 6.6.2018, zde má soud za to, že žalovaný půjčku řádně doplatil a ohledně této druhé půjčky soud nárok v plném rozsahu zamítl. 12. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z úspěšnosti účastníků v řízení, kdy z větší části byl žalovaný úspěšný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).