ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2022:21.C.220.2022.1 Datum: 2022-10-21 Předmět: zaplacení 42 825 Kč s příslušenstvím - zápůjčka Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", ["insolvence""peněžité plnění""smlouva kupní""smlouva o zápůjčce"]
O co šlo: zaplacení 42 825 Kč s příslušenstvím - zápůjčka (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 )
1. Žalobou z 24.8.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako jistiny s příslušenstvím (33.825,00 Kč) a smluvní pokuty (9.700,00 Kč) za prodlení s úhradou dluhu, vše s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným 29.6.2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěrovou jistinu 25.000,00 Kč, z níž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. V řízení bylo rozhodováno bez nařízení jednání, a to i přes částečně zamítavé rozhodnutí, když důvodem částečného zamítnutí žaloby (na jehož možnost byla žalobkyně soudem upozorněna) nebylo neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, ale závěr soudu o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázáno následující:
4. Účastníci dne 29.6.2021 uzavřeli elektronickou formou smlouvu, nazvanou smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho účet částku 25.000,00 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 29.7.2021, přičemž při splnění této povinnosti by nad rámec zapůjčené částky nehradil ničeho – v opačném případě činil poplatek za poskytnutí zápůjčky 8.125,00 Kč. V bodě 2.3. byly sjednány poplatky za upomínky a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán upomínkami z 5.8.2021, 12.8.2021, 19.8.2021, 28.8.2021, 12.9.2021 a předžalobní výzvou z 27.7.2022.
5. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že kromě dotazů na žalovaného ohledně jeho osobních a majetkových poměrů žalobkyně vycházela ze záznamů v Centrální evidenci exekucí, kde o žalovaném nebyl záznam, a dále z daňového přiznání žalovaného za rok 2020, kde žalovaný uvedl základ daně 57.201.900,00 Kč (deklaroval příjmy ze závislé činnosti 77.968,00 Kč a příjmy z kapitálového majetku 52.680.000,00 Kč) a daň 8.776.000,00 Kč. Daňové přiznání bylo předloženo ve formě vyplněného formuláře, neopatřeného datem, podpisem ani potvrzením o podání finančnímu úřadu. Na základě tohoto přiznání pak žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaného 363.460,00 Kč.
6. Pokud jde o skutečné majetkové poměry žalovaného, soud z výpisu z účtu a listin z veřejně dostupných databází, a to z obchodního rejstříku a insolvenčního rejstříku, vzal za prokázáno následující:
7. Žalovaný deklaroval značné příjmy, konkrétně 52.680,00 Kč, jako příjmy z kapitálového majetku, což jsou typicky (pomineme-li příjmy typu výhry či penzijní připojištění) podíly na zisku obchodní korporace. Žalovaný byl dle veřejně dostupných informací z obchodního rejstříku a související sbírky listin v době uzavření smlouvy společníkem dvou obchodních korporací, a to
a) [právnická osoba], která byla založena v roce 2017, do obchodního rejstříku nikdy nezaložila doklady o daňových příjmech a usnesením Krajského soudu v Brně z 2.9.2021 byla zrušena s likvidací, neboť vlastník objektu, kde měla korporace sídlo, odmítl další souhlas s umístěním sídla a korporace nereagovala na výzvy soudu k nápravě,
b) [právnická osoba], která byla založena v roce 2013, dle poslední účetní závěrky, kterou do sbírky listin založila, a to za rok 2018, nevykazovala zisk a měla závazky přes 2 miliony Kč, a od roku 2019 byla v insolvenci, od roku 2020, a tedy i v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, pak byla v konkurzu.
8. Insolvenční řízení společnosti [právnická osoba] byla zahájeno k návrhu samotného dlužníka, tj. uvedené společnosti, z 19.12.2019, přičemž v návrhu společnost deklarovala závazky v celkové výši 3.910.777,71 Kč, naprosto nepatrný majetek (ten byl následně insolvenčním správcem prodán se souhlasem soudu kupní smlouvou z 1.9.2021 za částku 1.000,00 Kč) a finanční prostředky ve výši 150.164,85 Kč a 171,58 EUR. V následném konkurzu bylo z každé nezajištěné pohledávky uspokojeno 5,3 %.
9. Z výpisu z účtu žalovaného, na který byla poukázána úvěrová jistina, pak vyplývá, že na počátku dubna 2021 (úvěrová smlouva byla uzavřena 29.6.2021) byl zůstatek na účtu žalovaného - 95,56 Kč, přičemž za duben měl příjem pouze 7.453,42 Kč. V květnu 2021 čerpal žalovaný několik úvěrů od nebankovních subjektů, a to ve výši 16.000,00 Kč od [právnická osoba], 7.000,00 Kč od žalobkyně (!), 3.000,00 Kč od ThePay.cz, s.r.o., 3.000,00 Kč jako dodatečnou (!) půjčku od žalobkyně a 4.000,00 Kč od VistaCredit.cz, tj. celkem 33.000,00 Kč, z toho 10.000,00 Kč od žalobkyně. K 31.5.2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 976,18 Kč. V červnu 2021, kdy byla uzavřena předmětná smlouva, pak žalovaný čerpal před uzavřením smlouvy s žalobkyní úvěr od ThePay.cz, s.r.o. ve výši 5.000,00 Kč, další úvěr od žalobkyně (!) ve výši 2.000,00 Kč, další úvěr od ThePay.cz, s.r.o. ve výši 5.000,00 Kč, úvěr od [právnická osoba] ve výši 5.000,00 Kč, úvěr od ThePay.cz, s.r.o. ve výši 13.001,00 Kč, od [právnická osoba] ve výši 2.000,00 Kč, od [právnická osoba] ve výši 5.000,00 Kč, od VistaCredit ve výši 4.000,00 Kč, přičemž mu z účtu byla exekučně stržena částka 20.759,85 Kč.
10. Dne 29.6.2021 žalobkyně převedla na účet žalovaného úvěrovou jistinu dle předmětné smlouvy ve výši 25.000,00 Kč a žalovaný jí uhradil téhož dne částku 16.690,41 Kč. Pro úplnost soud dodává, že po této transakci žalovaný načerpal v uvedeném měsíci ještě další úvěry v celkové výši 30.000,00 Kč.
11. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Výše uvedený závazkový vztah posoudil soud podle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), ve vztahu k nárokované smluvní pokutě § 2048 o.z., a dle dle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Účastníci uzavřeli ve shora uvedeném případě dne 29.6.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru (bez ohledu na její odlišné označení), na základě které byla žalovanému dne 29.6.2021 převedena na jeho účet úvěrová jistina 25.000,00 Kč, kterou se zavázal uhradit jednorázově do 29.7.2021. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na svůj závazek cokoliv uhradil.
12. Soud v prvé řadě posuzoval, zda žalobkyně splnila povinnost, vyplývající z ust. § 86 an. ZSÚ, zejména zda jí požadované informace o žalovaném a jeho majetkových poměrech byly spolehlivé, dostatečné a přiměřené, a zda postupovala čestně, transparentně a se zohledněním práv a zájmů spotřebitele (§ 76 odst. 1 ZSÚ), a s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ), kterou definuje § 2, odst. 1, písm. p) zákona 634/1992 Sb. Z výše provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně tuto povinnost nesplnila.
13. Žalobkyně na jedné straně tvrdí, že uvěřila údajům z daňového přiznání žalovaného, které nebylo opatřeno ani datem vyhotovení a podpisem žalovaného, ani potvrzením o doručení finančnímu úřadu, a dle kterého měl mít žalovaný příjem v řádu stovek tisíc korun měsíčně (přes 300 tisíc), na straně druhé si ani z veřejně dostupných zdrojů neověřila, že jedna ze dvou korporací, v nichž žalovaný působí, nikdy nezaložila do sbírky listin údaje o své ekonomické činnosti, druhá nevykazovala zisk a v době uzavřené předmětné úvěrové smlouvy byla v konkurzu. Za této situace žalobkyně opakovaně poskytovala žalovanému drobné úvěry, které žalovaný splácel formou čerpání dalších úvěrů (viz pohyb na účtu dne 29.6.2021, kdy žalovaný obdržel úvěrovou jistinu a současně uhradil žalobkyni předešlé závazky). Ani neschopnost žalovaného hradit předchozí úvěry nevedla žalobkyni ke snaze ověřit skutečné majetkové poměry žalovaného a například vyžádat od něj výpis z účtu, na který mu úvěry poukazovala, přičemž z tohoto výpisu by zjistila, že žalovaný nemá prakticky žádné disponibilní finanční prostředky a své příjmy generuje z nekončící řady úvěrů čerpaných od nebankovních subjektů.
14. Soud s ohledem na výše uvedené závěry dokazování dospěl k závěru, že u žalobkyně nelze mít za splněnou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele úvěr splatit, což je zvláště namístě za situace, kdy žalovaný čerpal od žalobkyně již v předchozím období opakovaně drobné úvěry, které nesplácel. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy, když tuto neplatnost konstatuje jako neplatnost absolutní, k níž přihlíží z úřední povinnosti.
15. Pokud jde o posouzení neplatnosti smlouvy jako neplatnosti absolutní, uvádí soud, že shodná povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.1
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.