220 C 16/2022 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem došlým soudu 7. 6. 2022 domáhal po žalovaném doplacení neuhrazeného úvěru, uzavřeného mezi účastníky pod [číslo] dne 23. 7. 2021, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč, který měl splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 986 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil, doručení měl vykázáno vyvěšením. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a z nich má prokázaný následující skutkový stav: mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 36 000 Kč s tím, že zaplatí ve 48 splátkách měsíčně částku 1 986 Kč, vždy 20. den v kalendářním měsíci, náklady spotřebitelského úvěru jsou 59,78 % p.a. a roční procentní sazba nákladů 79,21 % (důkaz předsmluvním formulářem a oznámením o schválení úvěru smlouvy [číslo]). Součástí smlouvy je splátkový kalendář. Žalobce zkoumal podle doložených údajů úvěryschopnost žalovaného. K tomu byl proveden důkaz listinou označenou jako [anonymizováno] pro [anonymizováno] [obec], prohlášení klienta – informace pro klienta, poskytované z prostředkovatelem úvěru, dále listina označená jako hodnocení klienta, ze které vyplývá, že žalovaný je svobodný, žije s dítětem, má maturitu, má příjem 14 219 Kč a výdaje 10 516 Kč. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný obdržel částku 36 000 Kč a na úvěr uhradil částku 5 958 Kč O placení neuhrazených splátek byl upomenut žalobcem dopisem z 21. 12. 2021 doporučeným dopisem (důkaz dopisem včetně doručenky), dále výzvou k zaplacení ze dne 24. 1. 2022 a 20. 1. 2022. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru 23. 7. 2021 na částku 36 000 Kč. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytnu na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce, jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena se žalovaným jako se spotřebitelem (§ 419 občanského zákoníku). Soud z provedených důkazů má za to, že žalobce se s majetkovými poměry a schopností žalovaného splácet úvěr zabýval, ale ne dostatečně, je nutno podotknout, že žalobce nepředložil žádné důkazy o tom, že informace od žalovaného nějak ověřoval a to ani po poučení učiněném na jednání dne 12. 12. 2022. Za této situace tedy má soud za prokázáno, že žalobce dostatečně neprověřil resp. nezhodnotil majetkovou situaci žalovaného při uzavírání smlouvy. Soud má tedy za to, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku a částečně je neplatná i pro vysoký úrok ve výši 59,78 %, který je v rozporu s dobrými mravy. Za této situace tedy soud považoval žalobu důvodnou pouze z části, kdy vycházel z částky, kterou žalovaný obdržel a po odečtení zaplacených splátek považoval za důvodnou žalobu pouze ve výši 30 042 Kč na jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 1. 2022 (§1970 občanského zákoníku). Ve zbytku pak žaloba byla zamítnuta (výrok II. rozsudku). Ohledně nákladů řízení pak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch pouze částečný.