244 C 27/2021-91 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 116.073 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 29. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,85 % splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 4.360 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil pouze dne 15. 8. 2019 částku 4.400 Kč, dne 17. 9. 2019 částku 4.360 Kč, dne 11. 10. 2019 částku 4.360 Kč, dne 13. 11. 2019 částku 4.400 Kč a dne 13. 12. 2019 částku 4.400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 499 Kč za prodlení delší než 30 dnů s úhradou 6. a 7. splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostal do prodlení déle než 15 dnů, celkem tedy za prodlení se 6. a 7. splátkou žalobkyně požaduje 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a to dle bodu 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 19. 4. 2020 a k tomuto dni se nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 79.605,76 Kč (původní jistina 68.989,34 Kč a přirostlé úroky 10.616,42 Kč). Žalobkyně žalobou požaduje aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 79.605,76 Kč, dále výše uvedené smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 21. 4. 2020 do data vyhotovení žaloby ve výši celkem 34.002 Kč, úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 62,47 % ročně z částky 68.989,34 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení (maximálně však 275.472 Kč), úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši celkem 1.068 Kč (dle smlouvy činila úhrada 534 Kč měsíčně, za dvě splátky č. 6 a 7 se celkem jedná o 1.068 Kč) a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 82.071 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že ji prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného) a na základě informací o úvěrové historii z databází SOLUS a NRKI. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Na základě uvedených údajů a na základě provedeného scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. 2. K nově doplněným skutkovým tvrzením a k nově označeným důkazům v podání žalobkyně ze dne 1. 6. 2022 soud nepřihlédl, neboť toto podání bylo soudu zasláno po stanovené lhůtě, tj. po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 30. 7. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 4.360 Kč splatných nejpozději 14. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 83,85 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o délce nejméně 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla též ujednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou o délce nejméně 15 dnů. V příloze smlouvy bylo ujednáno pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou 534 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 30. 7. 2019 převodem na jeho bankovní účet (Doklad o vyplacení úvěru na č.l. 28 spisu). 6. Z listiny nazvané„ Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 17.000 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3.410 Kč, a 2.600 Kč na bydlení (nájemné, inkaso). Celkem tedy výdaje uvedeno 6.010 Kč. Dále je počítáno s rezervou ve výši 1.000 Kč, jako volné zdroje (příjmy – výdaje) je uvedeno 9.990 Kč. Dále je v listině„ Hodnocení klienta“ uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], je ženatý, s manželkou však nežije ve společné domácnosti, vzdělání má základní, forma bydlení je pronájem. Žalobkyně si vyžádala od žalovaného jeho výplatní lístky, z nichž plyne, že žalovaný měl za měsíc květen 2019 čistou mzdu po srážkách 18.440 Kč a za měsíc červen 2019 po srážkách čistou mzdu ve výši 16.366 Kč. Žalobkyně měla rovněž k dispozici potvrzení o příchozích úhradách na bankovní účet žalovaného dne 13. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, z nichž plyne, že dne 13. 6. 2019 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 18.440 Kč a dne 12. 7. 2019 mzdu 16.366 Kč. Žalobkyně měla k dispozici též pracovní smlouvu žalovaného ze dne 21. 1. 2019 včetně dodatku, přílohy a mzdového výměru, z nichž plyne, že žalovaný byl zaměstnán jako zámečník na dobu určitou do 21. 1. 2020, přičemž jeho mzda činila v základním tarifu 97,50 Kč za hodinu a v pohyblivé složce 32,50 Kč za hodinu. Žalobkyně si dále vyžádala výpis z NRKI (č.l. 42 spisu), z něhož plyne, že žalovaný získal 515 bodů, což odpovídá III. kategorii s nízkým rizikem. Z výpisu z registru SOLUS (č.l. 29 spisu) pak vyplývá, že žalovaný neměl po splatnosti žádné splátky. 7. Oznámením ze dne 19. 4. 2020 mělo být dle tvrzení žalobkyně žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný měl být vyzván k úhradě celkové částky 82.071 Kč. V řízení nicméně ani přes výzvu dle § 118a o.s.ř. učiněnou na jednání dne 10. 5. 2022 nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto Oznámení žalovanému (na výzvu bylo reagováno až po stanovené lhůtě, k navrženým důkazům tudíž s ohledem na koncentraci řízení nebylo možno přihlédnout). 8. Předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2021, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 116.073 Kč s příslušenstvím. 9. Z Karty klienta na č.l. 16 spisu vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy [číslo] zaplatil dne 15. 8. 2019 částku 4.400 Kč, dne 17. 9. 2019 částku 4.360 Kč, dne 11. 10. 2019 částku 4.360 Kč, dne 13. 11. 2019 částku 4.400 Kč a dne 13. 12. 2019 částku 4.400 Kč Celkem tedy žalovaný na daný úvěr zaplatil 21.920 Kč. 10. Z databáze časových řad ARAD České národní banky (č.l. 66 spisu) soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v červenci 2019 činila 8,60 %. 11. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnuto