29 C 25/2021-50 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 10 000 Kč s úrokem z prodlení od 17. 3. 2017 do zaplacení, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 3. 2017 smlouvu o úvěru, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil a poplatek nezaplatil, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud dospěl k následujícímu zjištění. Ač soudem žalobkyně vyzvána a poučena při jednání dle § 118a o. s. ř. (tedy, kdyby se k němu dostavila, tak by byla), netvrdila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a z výsledků posouzení tak vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když k tomu neuvedla ničeho. Z výsledků posouzení tak nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný poté dne 2. 3. 2017 uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalovanému přenechá peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 2 346 Kč do 16. 3. 2017. Žalovaný ničeho nevrátil, poplatek nezaplatil. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, tedy tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše. Z výsledku posouzení tak nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně v té chvíli tedy nebyl oprávněn vůbec poskytnout žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný poté přesto uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr (§ 2390 o. z. ve spojení s § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn poskytnout žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu a zjevně to narušuje veřejný pořádek. Proto je uzavřená smlouva neplatná (§ 588 o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo právo na vrácení peněžních prostředků vůči žalovanému ze smlouvy. Pokud soud dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalobkyně nevzniklo právo na zaplacení peněžních prostředků vůči žalovanému ze smlouvy, zvažoval, zda nevzniklo z jiného titulu. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému prostředky 10 000 Kč. Žalovaný se tak tím na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Právnímu předchůdci žalobkyně by tak vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). Pokud však před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel neposoudil úvěruschopnost žalovaného tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše, z výsledku posouzení tak nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, a nebyl tedy oprávněn vůbec poskytnout žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr, a přesto smlouvu uzavřel a přenechal žalovanému peněžní prostředky, učinil tak na vlastní nebezpečí (§ 2992 věta před středníkem o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení peněžních prostředků vůči žalovanému ani z titulu bezdůvodného obohacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok I.). Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovanému by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).