30 C 52/2021-38 — Městský soud v Brně

Žalobce se po žalovaném domáhá úhrady částky 14 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] dne 2. 1. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu byl postupně poskytován úvěr až do celkové výše 62 790,16 Kč. Žalovaný z celkové čerpané výše neuhradil částku 14 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru z 2. 1. 2017 soud zjistil, že žalobce předložil smlouvu z uvedeného data, jež měla být uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Žalobce však doložil pouze nepodepsanou listinu. Stejný závěr pak soud učinil ohledně smlouvy o revolvingovém úvěru z 26. 7. 2018, jež měla být uzavřena mezi týmiž subjekty, nicméně i na této listině absentuje jakýkoliv podpis. Pokud tedy žalobce namítá, že po žalovaném požaduje plnění ze smluvního vztahu, soud i z uvedeného důvodu nařídil jednání ve věci, u něhož by vyzval žalobce k doložení důkazu ohledně tvrzeného uzavření smluvního vztahu mezi účastníky a dále by u jednání bylo na místě žalobce vyzvat k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy toto uvedl žalobce pouze v obecné rovině. Ani k písemné výzvě soudu tuto skutečnost nijak nedoplnil. Soud pak v rámci dokazování z devíti listin loan application ve spojení s výpisy z účtu žalovaného, výpisy z účtu předchůdce žalobce a sdělením banky Air Bank zjistil, že žalovaný 9x požádal žalobce formou uvedené aplikace o jednotlivé částky, kdy se jednalo o 4x částku ve výši 10 000 Kč, a to dne 2. 1. 2017, 16. 3. 2017, 11. 4. 2017 a 3. 7. 2017, dále pak dne 17. 8. 2017 o částku 4 738 Kč, dne 10. 11. 2017 o částku 11 381 Kč, dne 14. 12. 2017 o částku 586 Kč, dne 28. 2. 2018 o částku 2 000 Kč a dne 26. 7. 2018 o částku 14 000 Kč. Výpisy z běžného účtu žalovaného ve spojení se sdělením Air Bank a výpisy z účtu předchůdce žalobce dokládají, že tyto částky byly zaslány od [právnická osoba] [příjmení] [jméno] na účet žalovaného vedený u Air Bank. K připsání na účet žalovaného všech předmětných částek došlo buď téhož dne, kdy byla podána žádost, nebo nejpozději do tří dnů. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou z 27. 5. 2020 k úhradě částky 17 102,52 Kč s příslušenstvím, kdy uvedl, že mu byla zapůjčena částka 14 000 Kč a úvěr v této výši nebyl do předmětného dne uhrazen. Současně s touto předžalobní upomínkou bylo zasláno žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobce, kdy z podacího archu je patrno, že ještě téhož dne byly předmětné listiny dány k poštovní přepravě a byly odeslány žalovanému. Další listiny, které žalobce předkládal s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno uzavření úvěrových smluv, již soud pro nadbytečnost neprováděl, konkrétně se jednalo o obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení], dále o standartní informace o spotřebitelském úvěru, dále standartní podmínky smlouvy o úvěru a v neposlední řadě jednotlivé smlouvy o postoupení pohledávek a přehled k této smlouvě o postoupení pohledávek, když dostačující je ta skutečnost, že žalovanému bylo postoupení pohledávek sděleno. Žalobce k písemné výzvě soudu zaslané před nařízeným jednáním k písemné výzvě předcházející jednání soudu ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že se nedochovaly podklady k ověření úvěruschopnosti. Soud nařídil jednání, kde by byl žalobce v souladu s ust. § 118a o.s.ř. vyzván k dotvrzení a doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného a také jak uvedené výši k doložení důkazu k prokázání uzavření úvěrové smlouvy. Žalobce se z jednání omluvil. Jednalo o žalobu projednatelnou a skutečnosti, které soud potřeboval doplnit (prokázat), byly skutečnostmi, které bylo možné doplnit (důkazy označit) u jednání, navíc pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti, byl žalobce před jednáním k doplnění vyzván. Soud za dané situace v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (tedy odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Soud přesto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak z jiného právního důvodu. Ohledně smlouvy o úvěru žalobce neprokázal její uzavření a i pokud by tomu tak bylo, soud by tuto shledal neplatnou pro neposouzení úvěruschopnosti. Původní věřitel poskytl žalovanému celkové plnění ve výši 62 790,16 Kč (což dokládají výpisy z účtu) bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil. Žalovaný žalobci dle žalobních tvrzení z poskytnuté částky 62 790,16 Kč nevrátil částku 14 000 Kč a soud jej proto k úhradě této částky zavázal. Pokud se jedné o úrok z prodlení, bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, touto byla v daném případě výzva předžalobní z 27. 5. 2020, doručená žalovanému ve smyslu ust. § 573 o.z. dne 1. 6. 2020 a zde stanovaná třídenní lhůta k plnění tak uplynula dne 4. 6. 2020. Od následujícího dne tak byl žalovaný ve smyslu ust. § 1970 o.z. v prodlení a žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobce požadoval úrok z prodlení od data uvedeného ve smlouvě, zde však nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy a i pokud by toto žalobce prokázal, soud by tuto shledal neplatnou pro neposouzení úvěruschopnosti, a proto přiznal úrok z prodlení až od lhůty stanované ve výzvě k plnění a ve zbytku soud žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Stejně tak (ze shodného důvodu) byl zamítnut nárok na kapitalizovaný smluvený úrok vyčíslený částkou 1 097,02 Kč, kdy se jednalo o úrok ve výši 8,5 % za období od 4. 10. 2018 do 1. 11. 2018 z čerpaného úvěru ve výši 14 000 Kč. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobce nebyl úspěšný v řízení pouze co do poměrně nepatrné části (ohledně části příslušenství v podobě části úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku), a proto má žalobce proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč (včetně DPH ve výši 21% z odměny a náhrad advokáta v částce 252). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč.