31 C 273/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 31. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 23 944,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřel dne 3. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč do 28. 7. 2019. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 10 100 Kč a ke dni 15. 1. 2021 činila dlužná jistina 8 944,44 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 2 555,56 Kč. Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dne 2. 10. 2018 další smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč do 26. 11. 2018. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 7 000 Kč a ke dni 15. 1. 2021 činila dlužná jistina 15 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 600 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 4 400 Kč. Pohledávka vyplývající z výše označených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalované úvěr splácet, vycházel přitom z dokladu o přiznání mateřské, platebního rozpisu žalované a z přehledu dávek žalované. Ověřil, že žalovaná má stálý příjem ze státní podpory a žije v nájmu. Podotknul, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016Sb., o spotřebitelském úvěru, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 3. 6. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 9 600 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 21 600 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Před uzavřením této smlouvy žalovaná vyplnila údaje o svých osobních, rodinných a finančních poměrech do karty zákazníka, konkrétně uvedla, že je bez vzdělání nebo dosáhla základního vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené s jedním dítětem, žije v nájmu a jejím zdrojem příjmu je rodičovský/mateřský příspěvek ve výši 7 600 Kč, příspěvek na dítě 500 Kč a jako další příjem uvedla 14 000 Kč. Dále uvedla, že výdaje na bydlení dosahují výše 4 000 Kč měsíčně a její další celkové osobní výdaje činí 13 500 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce ověřil příjem žalované z dokladu o přiznání mateřské/rodičovské a z přehledu dávek žalované. 6. Dne 2. 10. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 12 000 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 27 000 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Před uzavřením této smlouvy žalovaná vyplnila údaje o svých osobních, rodinných a finančních poměrech do karty zákazníka, konkrétně uvedla, že splácí předchozí úvěr ve výši 12 000 Kč, který ji poskytl právní předchůdce žalobce, že je bez vzdělání nebo dosáhla základního vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené s jedním dítětem, žije v nájmu a jejím zdrojem příjmu je rodičovský/mateřský příspěvek ve výši 8 100 Kč a jako další příjem uvedla 22 000 Kč. Dále uvedla, že výdaje na bydlení dosahují výše 4 000 Kč měsíčně, její další celkové osobní výdaje činí 12 000 Kč měsíčně a splátka předchozího úvěru činí 1 500 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce ověřil příjem žalované z dokladu o přiznání mateřské/rodičovské a platebním rozpisem. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 19. 2. 2021. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. 8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud kon