31 C 77/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dne 15. 7. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč do 25. 8. 2017. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 10 100 Kč. Dlužná jistina činí 5 621,99 Kč a dlužný poplatek činí 1 478,01 Kč. Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dne 10. 10. 2016 další smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč do 20. 11. 2017. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 5 340 Kč a ke dni 29. 11. 2019 činila dlužná jistina 3 927,61 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 1 172,39 Kč. Pohledávka vyplývající z výše označených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalované úvěr splácet, vycházel přitom z nájemní smlouvy, výměry podpory žalované, předložených dokladů SIPO a v případě smlouvy [číslo] z výpisu z účtu žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 15. 7. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 400Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 17 400 Kč) splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Před uzavřením této smlouvy žalovaná vyplnila údaje o svých osobních, rodinných a finančních poměrech do karty zákazníka, konkrétně uvedla, že dosáhla středoškolského vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené, má 2 nezaopatřené děti, žije v nájmu a jejím zdrojem příjmu je rodičovský/mateřský příspěvek ve výši 17 500 Kč. Dále uvedla, že výdaje na bydlení dosahují výše 5 500 Kč měsíčně, její další celkové výdaje domácnosti činí 5 000 Kč měsíčně, dále platí 500 Kč jako alimenty. Právní předchůdce žalobce ověřil výdaje žalované z výpisu z účtu, z nájemní smlouvy a z dokladu o platbě SIPO. 6. Dne 10. 10. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 4 440 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 10 440 Kč) splácet v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Před uzavřením této smlouvy žalovaná vyplnila údaje o svých osobních, rodinných a finančních poměrech do karty zákazníka, konkrétně uvedla, že dosáhla učňovského vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené, má 2 nezaopatřené děti, žije v nájmu a jejím zdrojem příjmu je rodičovský/mateřský příspěvek ve výši 18 624 Kč. Dále uvedla, že výdaje na bydlení dosahují výše 5 500 Kč měsíčně, její další celkové výdaje domácnosti činí 5 250 Kč měsíčně, dále splácí úvěr ve výši 1 200 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce ověřil příjmy žalované z výměru podpory a její výdaje z nájemní smlouvy. 7. Přehled plateb dokládá způsob splácení obou úvěrů žalovanou, k datu 29. 11. 2019 činila dlužná jistina ze smlouvy [číslo] celkem 5 621,99 Kč a dlužný poplatek 1 478,01 Kč, dlužná jistina ze smlouvy [číslo] činila celkem 3 927,61 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 1 172,39 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 11. 2019. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. 9. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 15. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že právní předchůdce žalobce v případ