31 C 96/2022-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 21. 10. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 21 770 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 18. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem 12 270 Kč žalobci vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 454,50 Kč počínaje dnem 25. 8. 2019 do 11. 10. 2020. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, zaplatila pouze částku 5 500 Kč, kterou žalobce započetl na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek v souladu s uzavřenou smlouvou. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že prověřil před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, vycházel přitom z kontroly v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontroly RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontroly náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontroly zaměstnání telefonicky, kontroly platební historie klienta u jeho společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontroly předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 18. 8. 2019 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč (celkem se zavázala žalobci vrátit 27 270 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná splatila na úvěr 5 500 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] žalobce poskytl žalované standartní informace o spotřebitelském úvěru a posoudil schopnost žalované úvěr splácet na základě informací o jejích poměrech získaných z evidenční karty klienta. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná žije v domácnosti s jedním nezaopatřeným dítětem, přispívá na bydlení 3 000 Kč měsíčně a její nebankovní závazky dosahují výše 1 576 Kč měsíčně, měsíční výdaje domácnosti činí 10 626 Kč, dosahuje příjmu 13 656 Kč měsíčně. Žalobci předložila potvrzení, že na nájemné přispívá 3 000 Kč měsíčně, a výplatní pásku za měsíc květen a červen roku 2019. Z uvedených výplatních pásek je zřejmý měsíční příjem žalované a současně z nich vyplývá informace, že životní minimum žalované pro účely exekuce je stanoveno částkou 8 036 Kč a že žalované byla v měsíci květnu 2019 učiněna srážka ze mzdy na nepřednostní pohledávku ve výši 10 442 Kč a v měsíci červnu 2019 ve výši 3 418 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná v období před uzavřením smlouvy o úvěru čelila celkem 7 exekucím. Žalovaná byla vyzvána žalobcem k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2021, které byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 13. Z listin předložených žalobcem vyplynulo, že žalobce ověřoval příjmy žalované (výplatní pásky). V tomto směru nelze žalobci nic vytknout. Žalobce však nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v listině nazvané„ evidenční karta klienta“, aniž by tyto jakkoliv ověřil. Soud poukazuje na to, že žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Žalovaná přitom do evidenční karty klienta uvedla, že již splácí předchozí nebankovní úvěry ve výši 1 576 Kč měsíčně a současně z obou výplatních pásek je zřejmé, že žalovaná čelila v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] exekuci, protože jí byly činěny exekuční srážky ze mzdy na nepřednostní pohledávky. Proto bylo nezbytné k řádnému zjištění majetkových poměrů žalované žádat výpis z jejího účtu. Soud proto uzavírá, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele