32 C 43/2022-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28.7.2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 13 740,85 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce – [právnická osoba] s žalovaným dne 15.3.2018 uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 26 283 Kč (tj. jistina ve výši 14 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 12 283 Kč), a to v pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, celkem uhradil částku 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu dne 20.1.2020. Ke dni podání žaloby žalobce po žalovaném požadoval jistinu ve výši 13 740,85 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 144,53 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 13 740,85 Kč od 31.3.2018 do 20.1.2020), kapitalizovaný úrok ve výši 2 833,67 Kč (tj. úrok 29% ročně z částky 13 740,85 Kč od 10.5.2019 do 20.1.2020) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 13 740,85 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrok 29% ročně z částky 13 740,85 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Dopisem ze dne 25.2.2021 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splácet spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 12 283 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč. 5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 500 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalovaného na žalobce. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 25.2.2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit částku 26 283 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v žalobě uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného zápůjčku splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci zákaznické karty. Zákaznická karta ani jiné dokumenty, ze kterých by bylo zřejmé, že předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, však soudu předloženy nebyly. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného zápůjčku splácet. 16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz o skutečnosti, že by ze strany předchůdce žalobce byla ověřována schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, nedostál tak své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 500 Kč, kdy neuhrazená jistina činí 13 500 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající jistině. Protože je žalovaný v prodlení s úhradou této částky, má žalobce nárok také na zákonné úroky z prodlení z této částky v souladu s ust. § 1970 obč. zák., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení až ode dne 18.2.2020, neboť oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo žalovanému zasíláno dne 14.2.2020, kdy k doručení došlo v souladu s ust. § 573 obč. zák. dne 17.2.2020, od 18.2.2020 je tak žalovaný v prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 240,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 144,53 Kč, úrok ve výši 2 833,67 Kč, úrok z prodlení z částky 13 740,85 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od 21. 1. 2020 do 17. 2. 2020 a úrok z prodlení z částky 240,85 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. 19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků