33 C 214/2022-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 27 114 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Ve skutkových tvrzeních dále uvedl, že na základě výše uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se dále zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím úvěru úrok ve výši 22 488 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Jistinu včetně výše uvedených poplatků se zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 2 687 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 11 048 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl částečně na jistinu ve výši 2 886 Kč, částečně na úrok ve výši 5 862 Kč a částečně na poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč. Předmětnou žalobou uplatňuje uhrazení dlužné jistiny ve výši 27 114 Kč, dále úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 4 370,55 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 429,13 Kč, dále úhradu sjednaných úroků ve výši 25,23 % z dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 10. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. V této listině je dále uvedeno, že byly sjednány celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 22 488 Kč – úrok, a dále 12 000 Kč – administrativní poplatek. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve 24 měsíčních splátkách po 2 687 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 60,73 %. Žalovaný jako zákazník uvedl číslo svého bankovního účtu č. [bankovní účet]. Z karty zákazníka ze dne 2. 10. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru zjišťoval finanční situaci žalovaného, dle této karty zákazníka měl k dispozici bankovní výpisy a výplatní pásky, jeho měsíční pravidelný příjem činil 17 000 Kč, pokud jde o výdaje, v kartě je uvedeno, že tyto činily 3 410 Kč, a pokud jde o výdaje na bydlení 4 000 Kč. Z této karty soud zjistil, že předchůdce žalobce neměl k dispozici žádné listiny k posouzení, aby pravdivost údajů sdělených žalovaným, byla ověřena. Z výpisu z účtu předchůdce žalobce ze dne 2. 10. 2019 soud zjistil, že na účet žalovaného odešla platba ve výši 30 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba] na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným, byla uzavřena dne 2. 10. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 11 048 Kč. V řízení nebylo prokázáno tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, když listina označená jako„ karta zákazníka,“ tato skutková tvrzení neprokazuje. Žalobce vycházel a měl k dispozici toliko důkaz o příjmech žalovaného, neměl však žádné listiny prokazující jeho osobní výdaje v souvislosti s bydlením a podobně. Žádné takové listiny rovněž žalobce k důkazu do spisu nezaložil. 7. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva, ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C -679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 15. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a odměny za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru čerpal, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 11 048 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 30 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 11 048 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k úhradě částky 18 952 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do