33 C 260/2021-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 55 677,43 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených zápůjček poskytnutých předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], žalované a to na základě smlouvy ze dne 5. 9. 2016 a ze dne 2. 5. 2016. Dále ve skutkových tvrzeních uvedl, že na základě smlouvy ze dne 5. 9. 2016 uzavřené pod [číslo] předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 40 000 Kč v hotovosti. Vedle jistiny se žalovaná zavázala k zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 896 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 3 500 Kč a za administrativní činnost, částku 23 332 Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách po 1 229 Kč. Žalovaná na předmětnou smlouvu o zápůjčce uhradila částku 5 540 Kč. Z titulu předmětné smlouvy se domáhá žalobce zaplacení dlužné jistiny ve výši 37 630,94 Kč, úhrady kapitalizovaných úroků ve výši 17 619,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 009,44 Kč a dále sjednaného úroku ve výši 28 % a úroku z prodlení. Předmětnou žalobou dále uplatňuje nárok ze smlouvy uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalovanou ze dne 2. 5. 2016 pod [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 23 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se vedle jistiny zavázala zaplatit předchůdci žalobce částku 16 885 Kč, která představuje úroky ve výši 4 517 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 3 513 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 855 Kč. Dále uvedl, že žalovaná od uzavření smlouvy na předmětnou zápůjčku uhradila celkem částku 11 250 Kč. Z titulu předmětné zápůjčky uplatňuje zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 046,49 Kč, kapitalizované úroky ve výši 9 352,59 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 236,39 Kč, a dále sjednané úroky ze zápůjčky ve výši 27 % a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že spotřebitel má právo nějakou půjčku uznat nebo zamítnout, proti němu stojí odborníci, kteří mají přešetřit, či nějakou půjčku poskytnout anebo ne. Věří soudu a z toho důvodu navrhuje zamítnutí žaloby. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, z jednání se opakovaně omluvila, ač při první omluvě byla upozorněna na to, že soud její žádosti o odročení jednání vyhoví, jen v případě, pokud předloží zprávu, ze které bude patrno, že ji zdravotní stav neumožňuje účastnit se jednání. Žalovaná tak neučinila, k žádosti o odročení předložila toliko lékařskou zprávu z diabetologické ambulance ze dne 6. 5. 2022, ze které vyplývá, že se jednalo o průběžnou kontrolu, nikoliv o akutní stav znemožňující se účastnit se jednání. Soud proto její žádosti o odročení jednání nevyhověl. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 2. 5. 2016 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 23 000 Kč. Žalovaná stvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti svým podpisem. Vedle jistiny se žalovaná zavázala zaplatit předchůdci žalobce poplatky v celkové výši 16 885 Kč, to vše v pravidelných 15 měsíčních splátkách po 2 659 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 2. 5. 2016 soud zjistil, že předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalované tím způsobem, že telefonicky ověřil, že tato je zaměstnaná na dobu neurčitou. Žalovaná měla předložit tři výplatní pásky, čistá mzda byla zjištěna 10 000 Kč měsíčně. Z předmětné zákaznické karty dále vyplývá, že bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu či podnájmu, přičemž v měsíčních výdajích, pokud jde o nájem, nebyla uvedena žádná částka. Ve výdajích žalované pak byl uveden výdaj za telefon ve výši 300 Kč a splátky jiné zápůjčky ve výši 2 900 Kč. K této zákaznické kartě žalobce nedoložil žádné důkazy, ze kterých by bylo možno ověřit údaje uvedené v této kartě. Z tabulky umoření zpracované ke dni 4. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila částku 11 250 Kč. 6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 5. 9. 2016 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které byla v hotovosti poskytnuta částka 40 000 Kč Vedle jistiny se žalovaná zavázala zaplatit poplatek v celkové výši 33 728 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 1 229 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 5. 9. 2016 v souvislosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované tak, že měl k dispozici pracovní smlouvu na dobu neurčitou, tři výpisy z bankovního účtu, zjištěn čistý příjem měsíčně 18 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, byly zjištěny splátky zápůjček ve výši 3 000 Kč a 2 966 Kč, měsíční výdaje žalované byly stanoveny ve výši 1 000 Kč. Žalobce k důkazu žádné listiny prokazující tato zjištění nedoložil. Z tabulky umoření zpracované k předmětné zápůjčce k datu 4. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaná na předmětnou zápůjčku hradila částku 5 540 Kč. 7. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 6. 2019 a podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Současně tuto vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od data doručení předmětného přípisu uhradila dlužnou částku. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 8. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce dne 2. 5. 2016, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 23 000 Kč, kdy na tuto zápůjčku žalovaná částečně plnila a to celkem 11 250 Kč, dále byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce a žalovanou smlouva o zápůjčce dne 5. 9. 2016, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč. Na předmětnou zápůjčku žalovaná uhradila celkem 5 540 Kč. Ve výše uvedených smlouvách předchůdce žalobce vystupoval jako zapůjčitel, žalovaná jako vydlužitel. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C -679/18 [anonymizová